Černý humor

Praha je teď obrazem politické scény: Napřed... samá voda, samá voda... A nakonec zůstalo na povrchu jenom bahno.

Sadistická rodinka jede na nedělní výlet autem. Vyjedou, ujedou dva kilometry, do cesty jim vběhne zajíc, tatínek šlápne na plyn a přejede ho. Všichni v autě radostně výskají, jak se mu to povedlo. Jedou dál. Padesátý kilometr. Do cesty vběhne srna, tatínek zrychlí a je na maděru. Všichni se opět radostně smějí, děti tleskají.
Osmdesátý kilometr. Předjíždějí náklaďák naložený ocelovými pláty, vtom jedna deska spadne na auto, rozpůlí ho a tatínkovi uřeže hlavu. Všichni se smějí, jen nejmenší pláče.
„Proč brečíš?” ptá se ho maminka.
„Když já to neviděl!”

Kanibal vychází z bordelu celý od krve a libuje si: „To ale bylo pošušňáníčko!”

Zaklepe pedofil na sousedovy dveře a ptá se: „Můžu si u vás skočit na malou?”

Jde pán po hřbitově a vidí, jak nějaká ženská strká do hrobu dvě rozpustilé děti.
„Proboha, paní,” zděsí se muž. „Co to děláte?!”
Paní odvětí: „No co, tenhle víkend hlídají naši!”

„To je dětí jako smetí,” volá na sousedku paní Hrdličková. „Kam s nimi jdete?”
Sousedka odpoví: „Do spalovny!”

V prodejně motocyklů zazvoní telefon: „Dobrý den, tady pohřební služba. Prosím vás, kolik jste včera prodali těch japonských motorek?”
„Deset,” odpovídá prodavač.
„Aha,” zamyslí se pohřebák, „tak to se nám dvě ještě někde toulají!”

Zemře milionář a zanechá závěť s tímto zápisem: „Manželce odkazuji vilu, synům peníze ve stejné výši. A svému švagrovi, který pořád tvrdil, že je lepší být zdravý než bohatý, odkazuji svůj dres na jogging.”

Jde Pepíček smutně domů a říká mamince: „Mami, umřela nám babička!”
Maminka vykřikne: „Jak to, Pepíčku!”
Pepíček odpoví: „Apríl, to bylo moje morče!”