Černý humor

Leží dva vandráci u kolejí, oba bez nohou a jeden vyčítá druhému: „Já jsem ti říkal, že sova houká jinak!”

„To jste tedy ťal do živého,” pravil s uznáním odsouzenec katovi.

Stevardka obsluhuje arabského cestujícího a ptá se: „Dáte si nějaký drink?”
„Ne, děkuji,” odpoví Arab. „Za chvíli budu řídit!”

„Slyšel jsem, že včera pochovali Brožka. Co mu bylo?”
„Byl mrtvý.”

„Potopa musí bejt,” pravil dědeček. „Jinak by mi nezvlhly cigarety a já bych umřel na rakovinu!”

Malý klučina se ptá: „Tati, můžu zabít strejdu?”
Tatínek odpoví: „Ne, nemůžeš, v ledničce máme ještě půlku tety.”

Na perónu se rozjíždí rychlík. Babička do něj naskakuje, a nohama padne přímo pod kola vlaku.
„Moje nohy! Moje nohy!” řve šílená bolestí.
Jde kolem výpravčí, podívá se na ni a povídá: „Ženská, co řvete, vždyť žádný nohy nemáte.”

Na kostru v muzeu zaútočí sprejeři. Ta potom vypovídá v tisku: „Ano, zažila jsem to na vlastní kůži!”

Volá 11. září Jásir Arafat americkému prezidentovi Bushovi a smutným hlasem vyjadřuje soustrast nad smrtí tolika lidí ve WTC.
„Ale já vůbec nevím, o čem to mluvíte,” odvětí překvapený Bush.
„A sakra,” trkne to Jásira. „Zapomněl jsem na osmihodinový časový posun!”

Sněhové zpravodajství: „Sněžka - to je super! Praděd - to je špica! Tora Bora - to je bomba!”