Černý humor

V pilotní kabině mezinárodního letu zrovna letuška podává kolegům kávu, když se rozletí dveře a dovnitř vpadne ozbrojený mladík. Namíří na pilota pistoli a křikne: „Poletíš s tímhle letadlem do nějakého paneláku, jinak ti vystřelím mozek z hlavy!”
Pilot klidně odsune zbraň od svého obličeje a namítne: „Ale když mě zastřelíš, spadneme do pole.”
Terorista zapřemýšlí a pak namíří na navigátora: „Poletíš do paneláku, nebo ho zabiju!”
Nato zase pistoli odstrčí navigátor a říká: „Ale mě zastřelit nemůžeš, protože on beze mě netrefí ani z Prahy do Kolína!”
Terorista zas zapřemýšlí a tentokrát zamíří na letušku, že ji zastřelí. Letuška se k němu nakloní a něco mu pošeptá. Terorista zrudne, zahodí pistoli a uteče do prostoru pro cestující.
Pilot s navigátorem se na ni tázavě podívají a ona praví na vysvětlenou: „No, řekla jsem mu, že kdyby mě zastřelil, musel by to pak být on, kdo ho vám dvěma vykouří!”

Pepíček se ptá tatínka: „Tatínku, až vyrostu, že nebudu gay?”
„Ne, neboj, ale teď mi ho už kuř!”

V pražském metru si rychle osvojili manýry politiků a mluvčích velkých firem. Nepříjemné pravdy dávkují veřejnosti postupně a opatrně.
ÚTERÝ: „Při povodni jezděte metrem, je to bezpečné a spolehlivé.”
STŘEDA: „Některé stanice jsme preventivně uzavřeli... Možná jsou některé zatopené, ale nejsme si jisti, na obrazovkách je jen tma.”
ČTVRTEK: „Jsou zatopeny všechny stanice (které být mohly).”
PÁTEK: „Ve stanici Sokolovská zůstaly zatopené dvě soupravy.”
SOBOTA: „V jedné, možná i v obou soupravách jsou ještě cestující.”

„Proč jsi dnes celý v černém, Jardo?”
„Ale, umřela nám babička.”
„Jak je to možné? Vždyť jsem ji ještě včera viděl!”
„Ona vlastně umřela už před týdnem, ale museli jsme ji držet v okně - pošťačka nesla důchod.”

Na stavbě řeže chlap cirkulárkou. Najednou fik, uřízne si prst a strašně řve. Seběhnou se ostatní dělníci a ptají se, jak se mu to stalo. On ukazuje: „Normálně řežu a najednou fik... kurva, druhej!”

„Mami,” křičí Pepík, „já už nechci brášku!”
Matka ho okřikne: „Drž hubu a žer, co ti dávám!”

Na hřbitově je rušno. Jeden temný hlas říká: „Já sem duch nepředstavitelného utrpení.”
Druhý, ještě temnější: „Já sem duch nejtemnějších temnot.”
A pak se ozve třetí hlas: „Hm, já sem du chcát!”

Přijde Ládin do hospody a povídá: „Tak co, už je sestřelena USA?”
A hospodský odvětí: „Tak je jdi střelit, vole!”

Kluk píchá holku. Jsou na tom a on, aniž by přestal, najednou se zeptá: „Hele, ty se holíš?”
„Ne,” odpoví ona. „Mně je devět!”

Zemřel boháč. Notář čte poslední vůli: „A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něho vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav.”