Černý humor

Jede paní s kočárkem po parku a z kočárku vytéká krev. V tom se z něj ozve: „Mami, podívej, sluníčko svítí.”
Matka se rozhlédne a prudce strčí dva ukazováčky do kočárku se slovy: „Ty svině! Tak ty ještě vidíš?”

Po lesní stezce někde v Africe jde misionář. Náhle zasviští oštěpy a misionář mrtvý padne k zemi. Z blízkého stromu seskočí dva černoši, rozdělají si ohýnek, uříznou si z misionáře každý jednu kýtu, opečou a žerou. Tu jeden z nich říká: „Doktore, to je jiný žrádlo než v té pražské menze, co?”

Potkají se dva kanibalové. Jeden si nese urnu a druhý se ho ptá: „Kde jsi sehnal instant?”

Boeing letí nad oceánem a přestanou mu pracovat všechny motory. Z reproduktoru se ozve hlas letušky: „Vážení cestující, není třeba se něčeho obávat, brzy přistaneme nouzově na vodní hladině. Přeji vám příjemné přistání a zároveň se loučím s těmi, kteří neumí plavat.”

Letadlo, katastrofická situace bez východiska. Naděje na přežití žádná. Každou chvíli to spadne. Piloti posílají letušku k pasažérům, ať je na ten nevyhnutelný konec nějak připraví...
Letuška (vesele, s širokým úsměvem na tváři): „Tak, teď si všichni vytáhnete cestovní pasy a zvednete je vysoko nad hlavou...”
„Výýýborné, skvěle! Každý máte cestovní pas - nechybí nikomu, že ne?!”
Chvíli se prochází a kontroluje: „Tááák, a teď si každý svůj pas otevře na stránku s fotografií... Máme to všichni?! Tak počkáme tady na paní... Dobře. Máme. Tááák, a teď si každý tu stránku odtrhněte, pečlivě srolujte do kornoutku a zasuňte si ji do zadku.”
Jeden z cestujících: „No dovolte! To už je snad trochu moc, ne?!”
Letuška zas na mikrofon: „Vysvětluju to tady pánovi a možná by to ostatní taky zajímalo - záchranářům se jinak hrozně blbě identifikují mrtvoly.”

Starý děda slyší klepání na dveře své chaloupky. Otevře a spatří malou kostru.
„Né, ještě né!” zvolá děda.
„Drž hubu,” říká kostra, „já si jdu pro křečka.”

„Paní Nováková, v žaludku vašeho manžela jsme našli karburátor.”
„To je divné, vždyť on nikdy nic takového nejedl!”
„Ono to bude asi tím, že ještě nikdy neměl tak vážnou dopravní nehodu!”

„Tos neviděl tu povodeň u nás,” vypráví švagrovi obyvatel postižené vsi, „řeka tekla tak rychle, že ryby v zatáčce vylétaly na břeh!”

Kanibalové zajmou dva Čechy a před snědením jim chtějí splnit jedno přání. První si přeje poslechnout si naposledy Lunetiky a je mu to přislíbeno. Druhý má přání: „Jestli on Lunetiky, pak v tom případě mne snězte jako prvního!”

Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou...