Anekdoty a vtipy o cestování

Lezou dva vyprahlí trosečníci po poušti a jeden říká druhému: „Zaskřípej zubama, vole. Třeba nám přeběhne mráz po zádech.”

Rodinka v přírodě: „Děti, tady vidíte místo, kde jsme loni stanovali!”
„A jak jsi to poznal?”
„Podle té hromady odpadků a konzerv!”

Chlápek spěchá na jezdících schodech a při tom druhému šlápne na nohu. Po pár krocích si to rozmyslí a vrátí se: „Promiňte pane, nechtěl jsem vám šlápnout na nohu.”
„Nemusíte se omlouvat, už jsem vám plivl na záda!”

Přijde v zimě pán domu z venka a ptá se sám sebe: „Co jsem to chtěl? Aha, najíst se.”
Nají se a říká: „Ne, to není ono. Napít se.”
Napije se a říká: „Ne, to také není ono. Už to mám, chci se vykoupat.”
Vykoupe se a říká: „Ne! Už to mám, chci si sundat lyže!”

Dva naši badatelé zkoumají faunu a flóru v pralese. Jeden z nich nervózně povídá: „Teda, ti papoušci tak neskutečně křičí, je to možné?”
Druhý na to: „Tak to bych ti přál slyšet moji starou!”

Připluje trosečník na prámu na ostrov, na kterém už shodou okolností nějací trosečníci jsou a chovají tam stádo ovcí. Po nějaké době nový trosečník začne být nervózní z nedostatku sexu. Zeptá se tedy ostatních, jak to dělají oni.
„Nó, my si vždycky najdeme nějakou ovci, zajdeme tamhle za kopec a je to,” prozrazují mu.
Tak jde, vybere si ovci a štráduje si to za kopec. Když míjí ostatní, začnou se děsně chechtat.
„No co? Vždyť jste říkali, že to taky tak děláte.”
„No jo, jenže ty sis vybral takovou ošklivou!”

Přijede tramvaj na konečnou, otevřou se dveře, lidé vystoupí a řidič si rozevře noviny. Po pěti minutách zvedne hlavu a v zrcátku vidí, že vevnitř někdo zůstal, tak hlasitě zařve: „Konečná! Vystupovat!”
Dáma vzadu zavře knihu a zakřičí ještě hlasitěji: „Pro vás snad paní Konečná, vy hulváte!”

Pozoruje turista klobouk nad vodní hladinou, jak se pohybuje sem tam. Ptá se pána vedle, co to je.
„To víte, orat je třeba déšť, nedéšť!”

Prochází se plavčík po Lipenské pláži, nuda, občas koukne na hladinu. Náhle přiloží hlásnou troubu k ústům a volá na jednu z lodí: „Devadesát devítko, devadesát devítko, jste za červenou bójí, vraťte se!”
Vzápětí za ním doběhne kolega a povídá: „Co blbneš, vždyť máme lodě jen do osmdesáti!”
Plavčík opět přiloží troubu k ústům a volá k jezeru: „Šedesát šestko, šedesát šestko, máte nějaké problémy?”

Rodinka z dědiny je poprvé v nákupním centru v Praze. Zatímco si maminka prohlíží šaty, stojí tatínek se synem vyjeveně před dělenými kovovými dveřmi, které se jako zázrakem otevřou a za nimy se objeví malý prostor. Aniž by to oni tušili, jedná se samozřejmě o výtah.
Syn se ptá: „Tati, co to je?”
„Můj synu,” praví udivený otec. „Něco takového jsem v životě neviděl!”
Vtom se přibelhá taková ošklivá dáma s pomačkaným obličejem a hrbem, který by pasoval k čarodějnici, a nastoupí do výtahu. Dveře se zavřou a otec se synem pozorují žárovičky vedle dveří, jak se postupně rozsvěcují. Letí nahoru, po chvíli se zase vrací dolů. Vtom se dveře otevřou a z výtahu vystoupí fantasticky vypadající blondýna.
Otec se otočí na syna a povídá: „Viděl jsi to? Přiveď rychle matku!”