Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

Malá Kristýnka povídá odpoledne matce: „Mami, musím si jít koupit sešit.”
„Opovaž se!” napomene ji maminka. „Venku leje, že by člověk psa nevyhnal. Pro sešit ti půjde táta!”

Tatínek drží na porodním sále syna a říká mu: „No vidíš, chlapče. Devět měsíců jsi chtěl ven a teď po celý zbytek života budeš chtít dovnitř!”

„Babičko, můžu si hrát s tvými ňadry?”
„Ano, můžeš, ale nechoď s nimy moc daleko.”

Jde pán po ulici a potká Pepíčka: „Chlapče, nevíš, kolik je hodin?”
„Ne, nevím,” odvětí Pepík, „ale můžu ti ukázat, jak daleko umím hodit kamenem.”

„Chlapče, čím bys chtěl být?”
„Jako táta!”
„A co je táta?”
„Starý sviňák!”

Dceruška účetního zakopla o kámen a zaklela: „Sakra, to bolí.”
Tatínek povídá: „Pokud už tohle ošklivé slovo nikdy neřekneš, dostaneš pětikorunu.”
Za pár dní přiběhne holčička ze školy za tatínkem jak na jehlách a nedočkavě vyhrkne: „Tati, mám nové slovo, které je nejmíň za dvacku!”

Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
„No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

Matka vyslýchá dceru: „Co ti tatínek řekl, když jsi mu sdělila, že jsi těhotná?”
„Mám vynechat sprostá slova?”
„Samozřejmě!”
„Tak to neříkal nic!”

„Tati,” škemrá malý Franta, „můžeš mi dát dvě koruny?”
„Neřekl jsem ti snad, abys nežebral o drobné?” rozlítí se otec.
„Máš pravdu, řekl,” uzná Frantík. „Mohl bych teda dostat dvě stovky?”

Pepíček ještě neumí říct R a jde si do zverimexu pro vydru. Když vyjde z obchodu, zastaví ho dva policajti a ptají se ho: „Pepíčku, co to tady tak smrdí?”
A Pepíček odpoví: „Vydva!”