Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

Je paní a ta má dva syny, jeden se jmenuje Držhubu a druhý Mozek. Mozka poslala na maliny a Držhubu nakoupit. U pokladny se ho prodavačka ptá: „Chlapečku, jak se jmenuješ?”
„Držhubu.”
„Nebuď sprostý a řekni mi, jak se jmenuješ, nebo zavolám policii!”
„Držhubu.”
Paní prodavačka zavolá policii a jeden z policistů se ho ptá: „Chlapečku, jak se jmenuješ?”
„Držhubu.”
Policajti tedy zavolají jeho maminku a ten jeden se jí ptá: „Paní, jak se jmenuje váš syn?”
„Držhubu.”
Tak to zkouší ještě aspoň prodavačka: „Paní, jak se jmenuje váš syn?”
„Držhubu.”
„Paní,” spráskne ruce prodavačka, „kde jste nechala mozek?!”
„Ten šel zrovna na maliny!”

Na procházce si malé děvčátko zvědavě prohlíží těhotnou paní.
„Vy máte v bříšku miminko?” ptá se se zájmem.
„Ano,” odpoví paní.
„A máte ho ráda?”
„Ano, velice.”
„Tak proč jste ho sežrala?!”

Ptá se otec syna: „Co to bylo za kluka, co jsi s ním šel do školy?”
„To je spolužák, syn generála.”
„Z toho si vezmi příklad, tak malý a už syn generála!”

Ptá se katecheta po lekci o modlení před jídlem Pepíčka: „Co říká tatínek předtím, než začnete snídat?”
„Šetřete máslem, ty svině ho zase zdražily!”

Přijde Pepíček domů a říká mamince: „Ahoj mamko, já už umím počítat do dvaceti! 1, 2, 3, 4, -, 6, 7, 8, 9, 10, 11, -, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20.”
„No Pepíčku, a kde je pětka a dvanáctka?” diví se máma.
A Pepíček říká: „Pětku mám v žákovský a dvanáctku jsem za rohem vypil!”

Zuzka nešťastnou náhodou rozbila okno. Otec prohlásil, že jí strhne z kapesného peníze za nové sklo. Dcera opáčí: „Raději mi to strhni z věna!”

„Mami, co ti říkal tatínek, když jste se poprvé milovali?”
„Pojď sem malá, neboj se, tady máš čokoládku!”

„Frantíku,” zlobí se na chlapce matka, „co jsi udělal s tou novou košilí, že je plná děr?!”
„Hráli jsme si na obchod a já jsem byl ementál!”

„Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?”
„Na Divoký západ.”
„A na co si budete hrát zítra? Taky na Divoký západ?”
„Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání.”

Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má od paní učitelky napsáno: „Vypadá to, že má váš syn velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci a děvčaty. Mohla byste s ním o tom promluvit?”
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede ho po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá: „Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu.”
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
„Teď sundej moji sukni.”
Pepíček sundá její sukni.
„Teď sundej moji podprsenku.”
Pepíček sundá její podprsenku.
„Teď sundej moje kalhotky.”
Pepíček sundá její kalhotky.
Nakonec maminka praví: „Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení!”