Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

Pepíček se ráno probudí a zjistí, že je v ložnici rodičů nějaký ruch. Dojde ke dveřím, podívá se klíčovou dírkou a vidí rodiče, jak vyvádějí, poloha střídá polohu, prostě sexuální výbuch. Chvilku takhle čučí, jak souloží a pak se znechuceně otočí a povídá si pro sebe: „Tak tihle mi budou vykládat, že se nemám rýpat v nose!”

Přijde Pepíček za maminkou a nadhodí: „Mami, už jsem zjistil, proč je táta tak tlustej.”
„A proč?” zajímá se máma.
„Včera jsem ho špehoval v kanceláři,” vypráví Pepíček. „A viděl jsem, jak ho sekretářka nafukuje!”

Pepíček zastaví auto a prosí řidiče: „Nedovezl byste mě do školy?”
„Ale já jedu opačným směrem,” namítne muž.
Chlapec na to: „Tím lépe!”

Manželé s malým Pepíčkem byli na nuda pláži v Rumunsku. Pepíček přijde za maminkou a ptá se: „Mami, proč mají někteří chlapi pinďoura malého a někteří velkého?”
Maminka ho odbyde: „To máš tak. Když je muž chytrý, má ho velkého. Když je blbý, má malého.”
Za chvilku Pepíček přiběhne a povídá: „Asi máš pravdu. Tatínek je s nějakou paní za kioskem a je chytřejší a chytřejší!”

„Maminko, dnes mě poprvé oslovil muž!” chlubí se doma Verunka.
„No vidíš, dcerunko,” rozzáří se matka. „Už jsi velká, tak to chodí. Nejdříve tě osloví, pak pozve na schůzku, potom se vdáš a budeš mít rodinu. No a co ti řekl?”
„Uhni z cesty, huso!”

V době, kdy mi bylo už přes padesát, jsem si uvědomil zvláštní věc. Jako dítě jsem měl moc rád mrkev, a nejraději vařenou. Ta byla vždy v nedělní polévce. Ale nikdy jsem ji nedostal. Celé moje dětství ji dostával tatínek. A vždy jsem si říkal: „Až budu velký, tak budu mít také každou neděli mrkev já a děti ne.”
Připadalo mi to jako velká vzácnost. Jednou jsme seděli s rodiči, jsme velká rodina, a jedli jsme. Moje maminka dala zase tatínkovi velkou mrkev. Táta však úplně zrudl a řekl neuvěřitelnou větu: „Víš, já ti musím něco říct, teď když už je kluk velký. Já nesnáším mrkev. A jedl jsem ji jen proto, aby měly děti dobrý příklad!”

Petřík byl první den ve škole a když přišel domů, táta se ho ptá: „Co jsi nevěděl?”
„Že všichni kluci mají větší pindíky než já!”

Malý Pája přijede o prázdninách poprvé k babičce na venkov a nemůže se vynadívat na tu spoustu neznámých zvířat.
„Tohle první zvířátko,” vysvětluje mu děda při vstupu do chléva, „to je kravička. Ta nám dává mléko.”
„A to druhé zvířátko,” touží po poznání Pavlík. „To je také kravička?”
„Jo,” přikývne děda. „Ale ta je chytrá, ta mléko nedává. To je vůl!”

Malý chlapeček má páté narozeniny. Jako každé malé dítě z toho má druhé Vánoce, takže utíká za tatínkem a ptá se: „Tati, víš, kolik mi je?”
„Nevím,” odpovídá tatínek. „Pochlub se.”
Hoch radostně zvolá: „Dneska je mi pět!”
„No vidíš,” odvětí otec. „Běž to říct ještě babičce.”
Rozesmátý klučina utíká do pokoje za babčou a opakuje: „Babi! Babi! Víš, kolik mi dneska je?”
Babička na to: „Pojď blíž.”
On přijde, babička mu rozepne kalhoty, strčí mu ruku do spodek a pečlivě prohmatá kulky. Potom praví: „Je ti pět.”
Vnouček se diví: „Jak jsi to poznala?”
Babička se čtverácky usměje: „Slyšela jsem, jak si povídáš s tatínkem!”

„Tati! Tati! Máma je moc šikovná!” haleká na dvorku malá Kristýna.
Tatínek se vykloní z okna: „Proč myslíš, Kristýnko?”
„Vyjela z garáže bez otevření vrat!”