Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: „Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí.”
Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: „Tak teď už to ví.”

„Mami, mami, upadl nám žebřík!”
„Pověz to tátovi.”
„Už to ví, visí na okapu.”

„Chtěla jsem se vzdělávat, ale naši mi nechtěli koupit tu nejdůležitější učební pomůcku.”
„A co jsi chtěla studovat?”
„Autoškolu!”

Ptá se otec syna: „Co to tam gumuješ, Pepíčku?”
„Pan učitel mi říkal, abych si co nejdříve opravil tu pětku!”

Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli: „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!” a postavil ji na kraj pole.
Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „Teď jsou ty melouny dva!”

Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
„Babi, co to dělají?” ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla: „Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole ho nese k doktorovi.”
„Jsou skoro jako lidi, že jo, babi?” říká Pepíček.
„Jak to myslíš, jako lidi?” zeptá se babička.
„Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe.”

Pepíček se ptá: „Tatínku, je pravda, že ve Východní Asii muž neví, koho si bere až do dne svatby?”
Tatínek: „Víš Pepíčku, to asi platí ve všech zemích stejně.”

Ptá se Pepíčka překvapená maminka: „Odkud máš to dámské kolo?”
„Byl jsem s Evičkou na výletě,” vypráví hoch. „Na osamělé cestičce zavřela oči a řekla: Vezmi si, co chceš. Tak jsem si vzal kolo!”

Otec se synem pozorují hořící dům a malý se zeptá: „Tatí, a nebudou už ta vajíčka hotová?”

„Tati, kup mi kolo.”
„Nemám peníze.”
„Tak prodej mámu.”
„Cože?”
„No co, mě už nekojí, tobě už nestojí a pro souseda ji živit nebudeme!”