Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

Pepíček si lepí letadýlko, zapatlá se lepidlem a jde za tátou, že nemůže ohnout prst. Táta mu umyje ruce ředidlem a povídá: „Nech mi trochu toho lepidla, dám ti dvacet korun.”
Ráno se Pepíček probudí, na nočním stolku stokoruna. Jde za tátou, že nemá zpátky a táta na to: „To je dobrý, zbytek máš od maminky.”

„Proč mi vlastně nedovolíš sednout za volant, vždyť jsem už dost starý!” ptá se mladík otce.
„Ty ano, ale auto ještě ne!”

Jde učitelka kolem pískoviště a vidí - malé děti popíjejí pivo, kouří a hrají karty. Učitelka se pochopitelně rozhořčuje: „A jak to, že nejste ve škole?”
„Zbláznila jste se? V pěti letech máme na školu ještě času dost!”

Pepíček přijde do lékárny a ptá se: „Máte prezervativy?”
Lékárník mu odpoví: „Za prvé - prezervativy nejsou pro děti a za druhé, ať si sem zajde tatínek sám a vybere si podle velikosti.”
Pepíček na to: „Tak za prvé: Prezervativy nejsou pro, ale proti dětem a za druhé - tatínkovi nebudu nic říkat, protože mě sem poslala maminka, jelikož jede do lázní a ještě neví, jaké tam budou rozměry!”

„Tati, kdo je to travestita?”
„Nevím, ale zeptej se tety Bruce, on by to měl vědět.”

Malá Janička se ptá své maminky, která se maluje: „Mamí, co to děláš?”
„Maluju se, broučku.”
„A na co je to dobrý?” zajímá se holčička.
„Abych byla krásná, víš?” odpoví maminka.
„Aha, a za jak dlouho to začne působit?”

Otec prohlíží dceři žákovskou knížku a narazí na poznámku: „Vaše dcera je strašně upovídaná!”
Podepíše ji a dodá: „A to ještě neznáte její matku!”

Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka.
„Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”

„Tak naposledy, Pepíčku! Tohle je žlutá barva!”
„To je žlutá? Néé, to je červená.”
Prásk, prásk, křup...
„Tak se běž podívat do zrcadla, ať vidíš, jak vypadá červená!”

Vstoupil jsem do kupé s pytlíkem brambůrků. Průvodčí na mě zavolal: „Toto je vlak, ne veřejná jídelna!”
Nevím, o co mu šlo. Vždyť jsem si přinesl vlastní jídlo!