Anekdoty a vtipy o důchodcích a starých lidech

Jde děda po parku, potká štětku a zeptá se, co by mu dala za padesát korun. Ona praví: „Dědo, za padesát korun vám můžu akorát nachcat do klobouku!”
Tak se i stalo a děda odchází i s kloboukem do nedalekého křoví. Štětka ho udiveně pozoruje a protože pořád nevychází, tak se za ním jde za chvíli podívat. Rozhrne křoví a uvidí dědu, jak si máčí přirození v klobouku a při tom říká: „Na, žer polívku, když nemáme na maso!”

Dva kámoši nemají co dělat, a tak si krátí dlouhou chvíli prohlížením Guinessovy knihy rekordů. No a že tedy nějaký překonají. Zjistí, že nějaký chlap vydržel v jeskyni celý rok a dají si za cíl, že tam vydrží dva roky.
Po dvou letech se stávají slavnými a za nějaký čas jdou lesem a v dáli vidí jeskyni. Najednou se před nimi odhrne balvan a z jeskyně vychází takový dědeček o hůlce a ptá se jich: „Panáčkové, už skončila válka?”
Oni se zarazí a říkají si: „Tak se podívej na dědka. My se dřeme dva roky v jeskyni a on je tady snad už od války. Ještě by nás překonal a byl by slavnější než my!”
„Ne, dědo,” lžou mu. „Válka ještě neskončila.”
Děda se vrací do jeskyně a rozčiluje se: „Kurva Zikmundová!”

„Ten děda Serjoža, představte si, už je mu 90 let a pořád je plný energie...”
„A odkud je?”
„Z Černobylu.”

Televizní pracovníci se vypravili na návštěvu za devadesátiletým stařečkem. Přijedou tam, chaloupka jako klícka, dědeček jako cibulička, vonělo tam kafe. Oni se ho ptají: „Dědečku, jak je to možné, že jste se dožil tak požehnaného věku?”
„To dělají ženské, že si jich nevšímám. Sám si vařím, sám si peru, já dělám všechno sám.”
Najednou si reportéři všimli, že v rohu chalupy stojí kosa. Ptají se: „Dědečku, vy ještě v tomto věku kosíte trávu?”
On povídá: „Ba ne, včera sem přišla taková potvora zubatá, tak jsem ji třikrát pomiloval a ona byla tak zblblá, že si tu zapomněla vercajk.”

Děda přišel do hospody a stěžuje si na babičku: „Když nosí moje pantofle, to mi nevadí. Když mi sebere celý důchod, to mi taky nevadí. Ale když se na mě u oběda směje mýma vlastníma zubama, to už je moc!”

„Pane doktore,” naléhá stařík, „potřebuji brýle.”
„No, vypadá to tak,” odvětí muž v bílém plášti, „tohle je totiž stánek s hranolkama!”

Babička najde cestou do kostela malého vrabce, a tak ho vezme s sebou. Při mši začne ptáček cvrlikat a farář se rozčílí: „Kdo má ptáka, okamžitě ven!”
Všichni muži odejdou, zůstane jen jeden děda a ten se omlouvá: „Já sice ptáka mám, ale už deset let necvrliká!”

„Pane Novák, ta vaše skleróza je rok od roku horší!”
„???”
„Už jste zase zapomněl, že jste zemřel při porodu!”

Sedí děda s vnukem na lavičce v parku, pozorují přírodu. Už tam sedí dvě hodiny, tři, čtyři, pátá hodina a chlapec se otočí k dědovi: „Dědo, tady smrdí zdechlina. Dědo? Dědo? Dědo?”

„Díky za ten letní čas,” pochvaluje si děda, „mohu si dvakrát ročně šoupnout - alespoň ručičkami u hodinek!”