Hospodské anekdoty a vtipy o pití a alkoholu

Přednáška o škodlivosti alkoholu, přednášející se ptá: „Má ještě někdo nějakou otázku?”
Ozve se posluchač: „Promiňte, ta sklenička se vzorkem alkoholu je už volná?”

Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”
A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”
Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”
Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: „Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata.”
„Cože? Všichni čtyři?”

Chlápek se vrací domů totálně nametený a žena mu nadává: „Denně se vracíš domů ožralej!”
„Vidíš, jak jsi ke mně nespravedlivá, nikdy jsi mě nepochválila, že odcházím střízlivej!”

Zvoní sousedi u Pepy: „Pepo, pojď nám pomoct proházet cestičku k baráku.”
„Rád bych, ale nemám si co obout.”
„A do hospody s námi můžeš?”
„Malý moment, hned se obouvám!”

Mohutná vlna vyvrhla z vraku kdysi přepychové lodi dva trosečníky na pustý ostrov. Jeden držel v pevně sevřené ruce láhev whisky. Sotva však vystoupil na břeh, dal se do zoufalého nářku.
„Nebreč,” utěšoval ho druhý, „snad popluje brzy kolem nějaká loď a zachrání nás! A ještě ke všemu máme láhev whisky!”
„No právě! Já skočil do moře původně se dvěma lahvemi...”

Opilec se vrací domů přes hřbitov, kde usne ve vykopaném hrobu. Ráno je mu zima a hrobník mu říká: „Nemáš se v noci odkopávat.”

Přijde opilý muž domů a povídá své ženě: „To bys nevěřila, kde jsem byl. Byl jsem ve Zlatým baru.”
„Zlatým baru?” ptá se manželka.
„Jo, je tam všechno zlatý. Jsou tam zlatý dveře, lustr, podlaha a dokonce i mušle.”
Manželka tomu nevěří, a tak se ráno podívá do Zlatých stránek a hledá pod písmenem Z bary. Najde Zlatý bar a zavolá na jeho číslo. Ptá se: „Dobrý den, je tam Zlatý bar?”
„Ano, tady je Zlatý bar, co si přejete?”
„Je pravda, že máte zlaté dveře?”
„Ano, máme zlaté dveře.”
„A máte taky zlatý lustr?”
„Samozřejmě, máme i zlatý lustr.”
„Máte i zlatou podlahu?”
„Ano, máme zlatou podlahu.”
„A zlaté mušle máte?”
Ve sluchátku je najednou ticho a po chvíli se ozve: „Karle, mám tady stopu na toho chlapa, co se ti včera vyčůral do saxofonu.”

„Pane vrchní!” volá host.
„Prosím!”
„Chtěl bych se vás zeptat, co pije váš kuchař.”
„Rum.”
„Tak mu vyřiďte, ať přestane chlastat a začne vařit!”

Chlápkovi se narodí syn a chlubí se v hospodě: „Představte si, je úplně stejný jako já.”
„Z toho si nic nedělej, hlavně že je zdravý!”