Hospodské anekdoty a vtipy o pití a alkoholu

Tři fotrové vysedávají u piva v hospodě. Vesele popíjejí točenou dvanáctku a když dojde řeč na jejich potomky, jeden říká: „Chlapi, to mi nebudete věřit, ale ten můj syn, to je ale rošťák... Žena měla sraz s těma husama od ní ze školy, nebo co, a tak jsem měl synka na starosti. To jsem takhle tlačil kočárek po šmajdavý zóně a vzpomněl jsem si, že by bylo dobrý koupit nějaký jídlo, abychom večer nechcípli hlady. Tak jsem zaparkoval kočárek, a protože jsem u trafiky předtím koupil dva kartony marlborek, hodil jsem je do kočáru a šel koupit ten žvanec. Nekecám, vrátil jsem se, čumím do kočáru, kočár zeblitej až na chodník, dítě zelený jak sedma. A cigára nikde! Tak nevím, kdo ho takhle vychoval...”
A druhej na to: „To mně něco připomíná... Taky jsem byl sám doma se synem. Budou mu dva, nebo pět? Teď fakt nevím... Holku si stará vzala s sebou někam ke tchyni, k tý čarodějnici. Kluk, jako by mně z voka vypad, chce se pořád vozit v kočáru... Ten až vyroste, určitě mě rozfláká fáro, už to vidím! Už se mně to pěkně sype, no, kde jsem to ale přestal? Jo, a tak jsem s ním jel ten jeho kočárek trochu oprášit do města. Cestou jsme se stavili pro tři flašky rumu, to jsem chystal pití na večer, máma se měla do večera vrátit a já jsem chtěl jít s kámošem slavit ten jeho rozvod. Ale cestou jsem si vzpomněl na to, že nemám zaplacenou složenku, tak jsem hodil flašky do kočáru, zabrzdil jsem ho před poštou, a šel vyřídit ty hovadiny. Chlapi, no nevěřil jsem svým očím, když jsem se vrátil... Kočár převrácenej, všechno poblitý, lidi okolo čuměli jak politici. No a když jsem taky uviděl ty prázdný láhve, řeknu vám, ten kluk je po mně. Pěknej syčák to je!”
A třetí se směje: „No, když vás tak poslouchám, tak vyprávíte o těch svejch synáčcích samé hezké věci. Ale ten můj, to je ještě větší číslo! Přišel jsem takhle jednou domů z práce, utahanej jako pes, a chci se v klidu najíst. Koukám na stůl a tam seděl můj kluk a honil si ptáka. Než jsem mu stačil vynadat, že má na to ještě dost času, cáknul mně to do ksichtu a smál se: Tady máš, co ti dlužím, a teď vypadni!”

V krčmě: „Jój, ta píše, tá by člověka snáď aj roztrhla. Co do ní, strýcu, dáváte?”
„Semtex.”

„Zapomněl jsem v tramvaji láhev vodky, nepřinesl ji někdo?” ptá se občan na milici.
„Láhev ne, ale přinesli toho, co ji našel!”

Policista zastaví opilce: „Člověče, proč jdete jednou nohou po chodníku a druhou po cestě?”
„Jé, moc vám děkuju, že jste mě na to upozornil. Já už se lekl, že mám jednu nohu kratší!”

Potkají se dva ožralci.
„Pánové,” říká první, „můžu mezi váma projít?”
„Jasně,” odpoví druhý. „Ale opatrně, hezky jeden po druhém!”

V hospodě: „Pepo a co my dva bychom vlastně byli, kdybych já spal s tvojí starou? Švagři, zeti, příbuzní?”
Pepa se zamyslí, chvíli mlčí, a pak povídá: „Kvit!”

Pěkná žena v minisukni chce u baru zaplatit kávu a volá na barmana: „Mám jednu malou černou!”
„To vidím,” poznamená týpek.
„A stojí?” zeptá se kost.
„Jo, všem okolo.”

„Nejsem abstinent,” brání se v hospodě jeden pan inženýr. „Jsem jen momentálně nepijící notorický alkoholik!”

Sedí doma hostitel, má za sebou obrovskou knihovnu plnou prázdných láhví a říká hostovi: „Víš, kamaráde, ani nevíš, jaký je to dobrý pocit, mít za sebou kus pořádně udělané práce!”

Ptá se číšník hosta: „Máte prázdnou sklenici. Mám vám přinést další?”
„A co budu dělat se dvěma prázdnýma sklenicema?”