Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

„Lady,” zděšeně vykřikl Jean, „v knihovně je zloděj!”
Paní domu odvětí: „A co čte?”

Lord klepe na ložnici své manželky: „Drahá lady, jdu plnit své manželské povinnosti!”
Lady, velice rozradostněná, otevře, lord splní své manželské povinnosti a spokojeně odchází. Za hodinu opět klepe na ložnici své ženy: „Drahá lady, jdu plnit své manželské povinnosti!”
Lady opět, velice rozradostněná, otevře, lord opět splní své manželské povinnosti a spokojeně odchází. A za hodinu zase klepe na ložnici: „Drahá lady, jdu plnit své manželské povinnosti!”
Lady otevře a udiveně prohlásí: „Ale drahý lorde, vy se dnes úplně překonáváte. Vždyť už jste zde potřetí!”
Lord se praští do hlavy: „Proboha, to bude ta moje zatracená skleróza!”

Lord na nádraží nařizuje sluhovi: „Jean, jděte napřed a vyřiďte milostpaní, že vzápětí po vás přijedu vlakem.”

Starý, nahluchlý lord přijde večer domů. Sluha mu pomáhá z kabátu a polohlasem říká: „Tak co, ty starej páprdo, zase jsi byl v baru nasávat a koukat po hezkejch holkách, co?”
Lord odpoví: „Nikoliv, Jamesi. Dneska jsem si byl koupit naslouchací přístroj!”

Lord si zavolá sluhu: „Jean, kolik je tady stupňů?”
„Šestnáct, mylorde.”
„Jean, a kolik stupňů je venku?”
„Čtyři, mylorde.”
„Tak otevři okna, ať je tady dvacet!”

Přijde lord McGregor na poštu vyplňovat složenku. U jedné kolonky se zasekne a začne nervózně okusovat tužku. Když to trvá dvacet minut, poštovní úřednice už to nevydrží a ptá se: „Potřebujete s něčím poradit, lorde McGregore?”
Nato se lord klepne do čela a radostně vykřikne: „McGregor, to je to slovo!”

Lady Patricie si myje nohy. Vtom vstoupí do koupelny sluha. Vidí sehnutou nahou lady, jeho tělo okamžitě zareaguje, a tak Bolton neváhá a nasadí zezadu. Lady zaskučí: „Ale, Boltone!”
Sluha se poslušně zeptá: „Mám ho vyndat, lady?”
„To ne, ale ta drzost!”

„Jean, včera jsem četl v novinách, že žralok dokáže během několika vteřin sežrat člověka,” oznamuje lord. „Poslechněte, kupte nějakého, dáme ho lady do postele.”
Sluha ho zklame: „Lituji, sire, ale žralok je ryba. V posteli by bez vody lekl.”
„No, to je pravda,” uzná lord. „Myslím, že kdyby viděl lady, tak by lekl i ve vodě!”

Ztroskotá loď. Jako jediný se zachrání Angličan a vlny ho vrhnou na pustý ostrov. Když ho po deseti letech najdou, zjistí, že na tom ostrově postavil tři baráky. Tak se ho ptají, co je to za domy.
„Ten první, to je dům, ve kterém bydlím,” vysvětluje zručný trosečník.
„A ten druhý?”
„To je klub, do kterého chodím.”
„No, a ten třetí?”
„To je klub, do kterého nechodím.”

Sedí lord v baru a hází do sebe jednoho panáka za druhým. Vidí ho přítel, přisedne k němu a hned se vyptává, co ho jako trápí. Lord smutně pokývá hlavou a říká: „Předevčírem mi umřela teta a odkázala mi jeden milion liber.”
Kamarád na to hned, ať si to tak nebere. Vždyť teta byla sice příjemná stará paní, ale tohle by měl pořádně oslavit a ne takhle truchlit. Milion liber je přeci milion liber. Lord povídá: „No jo, ale včera mi umřel strýček a odkázal mi dva miliony liber.”
Kamarád, že už to vůbec nechápe. Vždyť tím spíš by měl přece oslavovat až do rána, pořádně to roztočit a tak. Lord do sebe smutně kopne dalšího panáka a zklamaně prohlásí: „No jo, akorát dneska, dneska jako když utne.”