Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

Lord Beverly přivezl svou ženu z Konga do Londýna porodit. Ošetřující lékař se ho opatrně ptá: „Neměla vaše žena styky s barevnými?”
„Vyloučeno, měli jsme jen barevnou služebnou,” výslovně to odmítl lord. „Ale vzpomínám si, že jednou v noci lady křičela, že ji honí černoch.”
Doktor na to: „Buďte ujištěn, že ji dohonil.”

„Jean, přineste okno!” křičí ze své pracovny lord. „Chtěl bych se podívat do zahrady.”

Ptají se komorníka, zda mu nevadí, že mu lord chodí za ženou.
„Nevadí, já mu také chodím za tou jeho. Akorát mě štve, že já mu dělám malé lordy a on mně jen malé komorníky!”

„Jean,” pravil jednoho sychravého rána lord, „řekněte mi, kdy jsme měli naposled návštěvu?”
„To je už asi patnáct let, sire.”
„Vážně, Jean?” udiveně vrtí hlavou lord. „A kdo to byl?”
„Já, sire. Přišel jsem se zeptat, jestli je to místo komorníka stále volné.”

Lord takhle jednou povídá: „Jean, běžte zalít trávník.”
„Ale pane, vždyť prší!” namítne překvapený sluha.
„To nevadí,” odvětí lord. „Vezmi si deštník!”

Lord Barkley se ráno probudí ve viditelně dobré náladě a oznamuje sluhovi: „Jean, dnes půjdeme na lov kačen.”
Jean namítne: „Dovoluji si vás upozornit, sire, že ještě není lovná sezóna.”
„To nevadí, Jean. Topná sezóna také ještě není a včera jsem se docela úspěšně topil v jezeře za domem!”

„Jean, stala se mi dnes taková divná věc,” svěřuje se věrnému sluhovi lord Patton. „Lady Sarah si zlomila nohu a tak ji to bolelo, že jsem ji zastřelil, aby se netrápila. Není to moc zvrhlé?”
„Myslím, že ne, sire. Zvrhlejší by bylo, kdybyste ji nejdříve zastřelil a pak jí lámal nohu.”

Lorda probudí v noci jakýsi šramot. Vezme kulovnici a jde chodbou. Vtom slyší podezřelé zvuky z ložnice své lady. Zatluče na dveře a k jeho překvapení vyjde Jean ve spodním prádle. Lord se udiveně ptá: „Jean, co děláte v noci v ložnici mé lady?”
Jean lhostejně odpoví: „Souložili jsme, můj pane!”
Lord se zamyslí a pak vyhrkne: „Souložili, souložili... Á, už si vzpomínám, příjemné... příjemné!”

Lord Webster nemá rád příliš mnoho slov. Jeho sluha William se mu v tom dokonale přizpůsobil. Zvolá-li jeho pán ráno: „Snídaně!”, William přinese snídani, teplou vodu na mytí a osušku, vykartáčuje oblek, vyčistí boty, pomůže Jeho lordstvu s oblékáním a nechá přistavit kočár. Jednoho rána se však z ložnice ozve neobvyklé: „Nemocen!”
William příliš dlouho nepřemýšlí a odchází z domu. Když se vrátí po hodině zpět, ptá se ho Jeho lordstvo dotčeně, kde byl.
„U lékaře, vyzvednout léky, objednat notáře kvůli poslední vůli, nechat vytisknout parte a zajistit pohřeb.”

Vrátí se lord neočekávaně ze služební cesty a co nevidí. V jeho křesle sedí Jean, má na sobě jeho župan, kouří jeho doutníky a pije jeho whisky. Lord se rozhořčeně zeptá: „Jean, nechtěl byste si ještě posadit mou manželku na klín?”
Jean pokrčí rameny: „Taky jsem o tom přemýšlel, ale předešel mě zahradník.”