Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

Do lordovy pracovny vejde sluha: „Sire, dovoluji si vás upozornit, že je dnes venku velice hezky. Mám vám přinést toaletní papír?”
„Jean,” civí na něj lord, „vysvětlete mi, prosím vás, jakou to má souvislost?”
Jean povídá: „Včera jste mi přece říkal, že se jednoho krásného dne z těch mých otázek poserete...”

„Jean, kde je lady?” táže se lord Cunningham.
Sluha odpoví: „Vaše paní je v ložnici s lordem Cecilem, pane.”
Lord sundá ze stěny starou rodovou šavli a rozběhne se do ložnice. Za chvíli se vrací zpět, otírá zakrvavenou šavli do závěsu a poroučí sluhovi: „Jean, lord Cecil si přeje kamenec a mylady vývrtku.”

Lord se rozhodne jít na lov opic, a tak jednoho dne povídá Jeanovi: „Jean, půjdeme lovit opice, připravte mi palici, pytel, pušku a psa Kulekouše.”
Jean přikyvuje a při tom se lorda ptá: „Dobře, lorde, ale vysvětlete mi, k čemu potřebujete palici a pytel?”
„To je prosté,” vysvětluje lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, praštím opici po hlavě, ona padá, vy ji chytnete do pytle a jdeme domů.”
„Dobře, lorde, ale k čemu je nám tedy pes Kulekouš?”
„To je prosté,” znovu objasní lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, praštím opici po hlavě, ona padá, vy ji nechytnete, okamžitě vybíhá pes kulekouš, chytí opici za koule, dotáhne ji k vám, vy ji chytnete do pytle a jdeme domů.”
„Dobře, lorde, a k čemu s sebou máme tu pušku?”
„To je taky prosté,” praví lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, rozmáchnu se, netrefím opici a padám dolů, vy okamžitě berete pušku a zastřelíte psa Kulekouše!”

Lord Cunningham a lord Essex se přeli, zda je sex rozkoš, nebo dřina. Nakonec zavolal lord Cunningham svého sluhu a říká: „Jamesi, odpovězte pravdivě. Čím je pro vás soulož, rozkoší, nebo dřinou?”
„Vaše lordstvo,” odvětil James, „s vaší paní dřina a s vaší dcerou rozkoš.”

Bohatý lord volá z práce domů a zvedne to sluha: „Nazdar Jeane, jak se vede mojí manželce?”
„Vše je v pořádku, sire. Je v ložnici se svým milencem, jako obvykle.”
„Cože? S milencem? Jeane, chceš si rychle vydělat 100 tisíc liber?”
„Samozřejmě, pane. Co mám udělat?”
„Vezmi pušku a okamžitě je oba zastřel!”
„Hned, pane. Moment.”
Lord slyší kroky, vrzání schodů a pak se z dálky ozvou dva výstřely. Za chvíli se Jean vrátí, zvedne sluchátko a říká: „Tak, už je to hotovo. Co mám udělat s těly?”
„No, hoď je třeba do bazénu na zahradě.”
„Ale pane, my žádný bazén nemáme!”
„Moment! Je to číslo 555 674?”

„Jean, jaké počasí je dnes venku?”
„Mlha, sire. Není skoro na krok vidět.”
„Skvělé počasí. Jean, pojedete s lady na lov kachen.”
„Ale sire, to je nebezpečné! Nebude vidět, kam střílíme!”
„Ano, Jean, proto pochopím, když si lady spletete s kačenou.”

Sir Smith jde kolem trhana, hodí mu libru a povídá: „Dej si v nejbližší hospodě whisky na mé zdraví.”
Chudák namítne: „Jsem abstinent, pane.”
Lord se zamyslí a praví: „Tak tady máš pět liber a kup si dobrý tabák!”
„Díky, pane,” odvětí otrhanec, „ale já jsem nekuřák.”
„V tom případě ti dávám sto liber a běž k nejlepší prostitutce, ať si aspoň něco užiješ!” nevzdává to sir Smith.
Další vrtění hlavou: „Promiňte, pane, ale já nikdy netoužím po takových ženách.”
„Víš co?” povzdechne si sir Smith. „Tady máš dvě stě liber. Zajdi k mé ženě a řekni jí, ať se podívá, jak vypadá muž, který nepije, nekouří a nesmilní s prostitutkami!”

„Sire, nesu špatnou zprávu,” popadá dech uřícený sluha. „Lady dnes tragicky zahynula při autohavárii.”
„Skutečně zdrcující, Jean. A kdo řídil?”
„Já, sire.”
Lord povídá: „Přijďte za mnou zítra do pracovny a připomeňte mi, že mám koupit nový vůz a zvýšit vám plat.”

V klubu lordů se vykládaly krátké anekdoty. Vyhrála anekdota lorda Thomase, která měla jedno slovo. O lordovi bylo známo, že má velice ošklivou sestru. Lord požádal o klid, vytáhl z kapsy svíčku a řekl: „Švagr.”

U lorda Edwarda je na návštěvě jeho americký velkoprůmyslový přítel. Sedí na terase, popíjejí whisky, pokuřují a Američan se ptá: „Lorde, jak to děláte, že máte tak krásně hustý trávník?”
Lord odpoví: „Každý týden ho pravidelně stříháme.”
Američan na to: „To děláme taky, ale přesto nemá tak sytě zelenou barvu.”
Lord podotkne: „A taky ho každý podzim hnojíme popelem z dubového dřeva.”
Američan se diví: „My taky, ale přesto není tak stejnoměrně hustý.”
Lord se zamyslí: „Tomu nerozumím... A děláte to taky už pět set let?”