Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

Sir volá z koupelny na sluhu: „Jean, zapomněl jsem si pantofle. Přines mi je!”
Jean utíká do kuchyně za dvěma mladými kuchařkami: „Sir rozkázal, abych vás obě pomiloval.”
„Ty kujóne,” uchichtnou se dívky. „Ty si vymýšlíš!”
„Ale vůbec ne. Když mi tedy nevěříte, pojďte se přesvědčit!”
Dovede je před koupelnu a volá na lorda: „Sire, obě?”
„No, jistěže obě. Snad ne jen jednu?!”

Jednoho rána po proflámované noci se ptá lord svého sluhy: „Jamesi, má náš záchod dvojkřídlové dveře?”
„Ne, pane.”
„Tak potom jsem včera seděl ve skříni.”

„Jean,” zamyslí se u oběda lord, „kdy jsme byli naposledy na lovu kachen?”
„Včera, sire.”
„No vidíte,” spravedlivě se hněvá starý pán. „Proč jsme tedy měli dnes na oběd zase koninu?”
„Lituji, sire, ale kuchař připraví vždy jen to, co vaše lordstvo ráčí trefit.”

Lord James povídá lordu Johnovi: „Minulý rok jsem byl na okraji velké propasti. Naštěstí jsem od té doby učinil krok dopředu.”

„Jean,” podiví se pán domu, „lady dnes nepřijde k obědu?”
„Ne, lorde. Ráno jste ji ráčil zastřelit.”
Lord si povzdechne: „Netušil jsem, že bude tak dlouho naštvaná!”

Přijde za lady nadržený lord a povídá: „Lady, akcie stoupají.”
„Lituji, lorde,” omlouvá se lady, „ale burza je uzavřena.”
Lord přijde druhý den: „Lady, akcie stouply na maximum.”
„Lituji, lorde,” rozhodí rukama lady, „burza je stále uzavřena.”
Třetí den přijde lady za lordem: „Lorde, burza je otevřena.”
Lord na to: „Lituji, lady, ale akcie byly prodány pod rukou.”

Lord volá na sluhu: „Jean, pohár vody, prosím.”
Jean pohár donese: „Zde, pane.”
„Děkuji, Jean.”
Za pár vteřin volá lord znova: „Jean, další pohár vody, prosím.”
Jean donese: „Zde, pane.”
„Děkuji, Jean.”
Neuběhne ani deset sekund a lord už zase křičí: „Jean, ještě jeden pohár vody, prosím.”
Jean donese: „Zde, pane.”
Nato se Jean zeptá: „Budete si přát ještě jeden pohár vody, pane?”
„Ne, děkuji, Jean,” praví lord s povzdechem. „Raději zavolej hasiče, tohle sami neuhasíme!”

Lady Margaret podává první novomanželský oběd. Lord Tyler kousne jednou, podruhé a pak zavolá svého psa. Lady se urazí: „Jak strašné, mnou připravené jídlo dáváte psovi.”
„Oh no, my darling, to bych si nedovolil. Já si to s ním chci pouze vyměnit.”

Lord Dick kráčí prázdnou chodbou rodinného sídla svého přítele lorda Johna a potká jeho ženu. Ta mu vášnivě padne kolem krku a praví: „Lorde, miluji vás. Pojďme do mé ložnice a tam chci být vaše!”
„Bohužel to není možné,” brání se lord Dick. „Dokonce hned ze tří důvodů.”
„Z jakých důvodů?” podiví se lady.
„Za prvé jsem silně nábožensky založený člověk, za druhé trpím chorobným strachem z pohlavních nemocí a za třetí jdu právě z ložnice vašeho manžela.”

„Pane doktore,” stěžuje si lord Cunningham, „manželka se nudí, je zasmušilá, trpí depresemi.”
Lékař se před lady ukloní, obejme ji, tančí s ní po ordinaci a pak ji vášnivě pomiluje.
„Tak, sire,” povídá nakonec, „tohle potřebuje každý den.”
„Nu dobrá,” připustí Cunningham. „Každý den vám ji sem přivezu, ovšem kromě soboty, to hraji golf.”