Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

Volá lord ze zahraniční cesty domů: „Ahoj Jeane! Za chvíli jsem doma. Nestalo se něco neobvyklého za mé nepřítomnosti?”
„Ne, sire. Jenom jsem zlomil rýč.”
„Cože, rýč?”
„Ano, když jsem zakopával vašeho psa.”
„Cože, můj pes je mrtev?”
„Ano, uhořel v boudě.”
„Bouda hořela?”
„Ano, chytla od vašeho domu.”
„Cože, můj dům hořel?! Jakto?”
„Lady šla po schodech se svícnem a když se dozvěděla, že vaši dceru znásilnili, upustila ho.”
„Co?! Moji dceru znásilnili? A co je s lady?”
„Uhořela.”
„To ne!” zděsí se lord. „Sakra, Jean, máte pro mne alespoň něco pozitivního?”
„Ano, sire. Vaše testy na AIDS.”

„Sire, přišel dopis od radního Weisse. Píše, že chce přes bažinu za vaším domem postavit silnici. Mám poslat odmítavou odpověď?”
„Nikoliv, Jean, to by nepomohlo a trvalo by to moc dlouho, než by se celá záležitost vyřešila. Napište mu, že souhlasím, ale musí si tu cestu přijít zítra vykrokovat.”

V hotelové recepci zvoní telefon a když ho recepční zvedne, ozve se nespokojený hlas lorda Gregora: „Buďte tak laskavý a přidělte mi nový pokoj. V tomhle hoří!”

„Sire, vaše trofeje napadli moli,” zděšeně oznamuje sluha. „Ten jelen, co jste ho skolil v den svatby s lady, je úplně zničený.”
„To nevadí, Jean, stejně mě při pohledu na něj pronásledovaly ty nejhorší vzpomínky,” mávne rukou lord. „Hlavně běžte zkontrolovat, zda nebyla zničena ta vycpaná myš, co kvůli ní lady před pěti lety vypadla z okna.”

Lord Halifax je ubytován v hotelu. Večer mu hoteliér nabízí komplexní služby: „Nebude si přát vaše lordstvo na noc mladou dívku?”
„Ne,” odmítne lord, „spíš nějakého chlapce.”
Hoteliér se rozhořčí a zvolá: „Zavolám strážníka!”
„Well,” přikývne lord, „tak tedy strážníka.”

Lord volá na sluhu: „Jean, zabijte tu mouchu. Chci být o samotě!”

Na jednom plese je středem pozornosti postarší lord v důstojnické uniformě, ověšené řadami metálů. Povídají si o něm lord Basil s lordem Patrikem: „To bych rád věděl, kde k tolika vyznamenáním přišel, když v životě nebyl na žádné frontě?”
„No, on je vždycky tam, kde se rozdávají a ne, kde se dobývají!”

Lord si přivolá sluhu a přísně se na něj zadívá: „Jean, říkal jsem zaříznout tužku, a ne služku!”

Lord Philip se vrátil po týdnu do Londýna, zavolal sluhu Johna a ptal se, zda byl u lady v jeho nepřítomnosti lord Nicholas.
„Ano,” odpověděl John.
„A co dělali?”
„Povečeřeli spolu, potom pili portské, potom při gramorádiu tancovali.”
„A dále?”
„Ehm... potom se líbali.”
„A potom?” pokračuje v otázkách lord Philip.
„Potom šli do ložnice lady. Pak zhaslo světlo a již jsem nic neviděl.”
„Oh zase... ta hrozná nejistota,” naříká lord Philip.

Lord pobízí z vody svého sluhu: „Jean, pojďte se také vykoupat.”
„Ne, pane, díky,” slušně odmítne Jean. „Plavat neumím a chcát se mi nechce!”