Anekdoty a vtipy o manželství

Ptá se pan Kalianko: „Za co mám jít na maškarní, aby se ve mně ženské viděly?”
„Jedině za zrcadlo, Pepo!”

Manželka: „Miláčku, kdybych spadla do řeky, skočil bys pro mne?”
Manžel: „A když ti řeknu, že ano, spadneš?”

Vrátí se manželka domů a muž jí vyřizuje: „Hledala tě tu nějaká kamarádka.”
„A jak se jmenovala?”
„To nevím, ale byla to blondýnka a pod pupíkem měla velkou pihu!”

Manžel přišel domů a našel tam svoji ženu v slzách.
„Copak se stalo, miláčku?” zeptal se jí.
„Tvoje matka mě hrozně urazila,” postěžovala si paní.
„Jak tě, prosím tě, mohla urazit?” vykulil oči muž. „Je na dovolené skoro na druhém konci světa.”
„Dnes ráno ti přišel dopis od matky. Ze zvědavosti jsem ho otevřela a na konci stálo: P.S. Drahá Evo, až ten dopis budeš mít přečtený, nezapomeň ho dát mému synovi!”

Ptá se paní Helenka kamarádky: „Co říká manžel na to, že máš milence?”
„Nic,” odvětí přítelkyně. „Já je střídám tak rychle, že když má na někoho podezření, dávno už to není pravda!”

„Miláčku,” ptá se muž manželky, „je už náš pejsek po jídle?”
„Ne,” odvětí ženuška, „proč se ptáš?”
„No, že bych si to s ním vyměnil!”

Přijde manžel za manželkou a říká: „Miláčku, nechtěla bys jít do kina?”
„Ano, jistě, to bude super,” odpoví natěšená choť.
„Tak se seber a běž!”

Baví se dvě dámy o svých manželích a kupodivu si je poměrně vychvalují.
„Ženská,” rozplývá se první. „Ten můj má tak krásný, hustý blonďatý vlasy... Já když se do nich zabořím rukama, to je slast!”
„No, to ten můj, ten má zase vlasy jako havran,” prohlásí druhá dáma.
„Neříkej, tak krásně černý?”
„Ne, taky žádný.”

Pepa přistihne svou ženu při nevěře: „Tohle já mám za všechnu dobrotu? Starám se o tebe, u moře jsme byli, kožich jsem ti koupil, máme nový auto, barák a ty tady zatím za mými zády... Tak hergot, přestanete vy dva souložit, když s vámi mluvím?”

Manžel se dívá na fotbal, když ho jeho žena vyruší: „Miláčku, mohl bys opravit světlo na chodbě? Už několik týdnů nefunguje.”
„Opravit světlo, teď?” podívá se na ni zlostně muž. „Vypadá to snad, jako bych měl na čele napsáno: Elektrikář?”
Manželka naléhá: „Když ne světlo, mohl bys opravit dveře u ledničky? Jdou špatně zavírat.”
„Opravit dveře u lednice?” zlobí se manžel. „Myslíš si snad, že mám na čele napsáno, že pracuju pro Calex?!”
Manželka dál prosí: „A mohl bys teda opravit alespoň schody? Celé se hýbou a někdo by se na nich mohl zranit.”
„Co si myslíš - že jsem tesař a mám na čele napsáno: OBI?!” rozčílí se muž. „Už toho mám dost. Jdu do hospody, tam budu mít aspoň klid, abych se mohl dívat na fotbal!”
Asi za dvě hodiny se v něm hlo svědomí, zaplatí a odchází domů. Jak vchází do domu, vidí, že jsou schody opravené. Vejde do chodby a světlo funguje. Vezme si pivo z lednice a dveře jsou opravené taky. Přistoupí k manželce a uznale pokývá: „Teda, ty jsi dobrá. Jak jsi to všechno udělala?”
„Já jsem to neudělala,” odvětí ona. „Seděla jsem na schodech před domem a brečela. Okolo šel jeden kořen a ptal se, proč brečím. Tak mu to povídám a on řek, že to všechno udělá, ale že se s ním buď vyspím, nebo mu upeču buchty.”
Manžel se zajímá: „A jaké buchty jsi mu upekla?”
Žena ho zpraží: „Co si myslíš - že mám na čele napsáno: Odkolek?!”