Anekdotický mišmaš, různé vtipy

Jsou kosmonauti na Marsu, dívají se střídavě na sebe, na zem, na raketu, na sebe, na zem, na raketu. Po chvíli to jeden z nich nevydrží, a říká: „Co na mě tak koukáš, já tam ty klíče nezabouchl!”

Šílený vědec zkoumá blechu. Utrhne jí nožičku a říká: „Blecho, skoč!”
Blecha skočí.
„Blecho, skoč!”
Blecha opět skočí a tak to pokračuje dál. Pokaždé jí utrhne jednu nožičku, až jí utrhne tu poslední a říká: „Blecho, skoč!”
Blecha nic.
„Hmmm, to je něco, blecha po utržení poslední nožičky přestává slyšet...”

Jednou odpoledne jel chlápek ve své limuzíně na venkov, když zahlédl na kraji města u krajnice dva chlapy, kteří jedli trávu. Nařídil řidiči zastavit, stáhl okýnko a ptá se: „Hej, pánové, proč jíte tu trávu?”
„Nemáme peníze na jídlo.”
„Tak pojeďte se mnou.”
„Ale já mám ženu a dvě děti,” povídá jeden.
„To nevadí, vemte je s sebou!”
Druhý říká: „Já mám ženu a šest dětí!”
„To nevadí, ty taky vezměte!”
Tak se to všechno naskládalo do limuzíny a když vyrazili, jeden z těch dvou říká: „Pane, je to od vás moc hezké, že nás berete s sebou. Takové dobrodiní!”
„Ale, vy tomu nerozumíte,” namítne boháč, „na chatě jsem už dlouho nebyl a tráva je tam nejmíň metr vysoká!”

„Já žasnu, jsem celý uchvácený, nemám slov!” vykřikuje bezdomovec Kája, kterému málem přimrzly prsty k nalezeným novinám.
„Ty ses snad zbláznil, ale nedělej si iluze, že by tě vzali do blázince a dostal ses tak do teplíčka,” uklidňuje ho kolega Bořek.
„Ale já jen žasnu, jaké ceny a vyznamenání po celém světě sbírá náš milovaný exprezident Havel. Jednu za druhou. Neboť humanita u nás vzkvétá, je krásnější, jasnější, kouzelnější, a, a, a, nemáš náhodou sirky?”
„Na co?”
„Abychom ty noviny mohli spálit a trochu jsme se ohřáli.”

Rozhovor dvou bezdomovců, kteří si překáží: „Hnise, hnise!”
„Hnuse, hnuse!”

Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
„No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
„Aha, a můžu si to taky zkusit?”
„Jasně...”
Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
Nic, ani úsměv.
Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
Zase nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
Kamenné ksichty.
Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
„No, když vy to neumíte tak podat!”

„Pane Horáček, myslíte, že by byl Napoleon slavný i teď?”
„Pochopitelně, vždyť by mu bylo přes 200 let!”

„Proč nosíš vyhrnuté rukávy, když si je potom musíš zase sdělat?”
„Nemusím.”
„A jak si potom utíráš nos?”

Baví se dva kamarádi: „Člověče, já měl včera ale blbej sen. Spím a najednou ke mně ve snu přijde takový hnusný trpaslík a začal mě lákat na záchod. A pořád na mě: Pojď chcát, pojď chcát... No a ráno jsem se probudil a měl jsem pochcanou celou postel.”
Druhý den: „No, hele, včera to bylo to samé. Zase se objevil a: Pojď chcát, pojď chcát... Já ráno zase v mokru.”
„Tak víš co? Jestli zase přijde, tak mu řekni, ať dá pokoj, že už jsi byl.”
Třetí den: „No, zase přišel: Pojď chcát, pojď chcát... Já na to: Nejdu, už jsem byl. A on: Nevadí, tak pojď srát...”

Plavou dvě hovna v žumpě a jedno říká: „Pozor, hovnocuc!”
Sssss...
Druhé na to: „Kde?”
Sssss...