Anekdoty a vtipy o náboženství a víře

Jede jeptiška taxíkem a zpozoruje, že si ji taxikář neustále prohlíží ve zpětném zrcátku. Ptá se ho tedy: „Proč na mě neustále hledíš, synu? Máš něco na srdci?”
„Ale... mám, ale to se nehodí říkat,” povzdychne si taxikář.
„Synu, mně můžeš říci cokoli, jsem v řádu již dlouho a lecčemus jsem zvyklá,” povzbudí ho jeptiška.
„Nu, sestro, již od dětství mám tajné přání, aby mi ho jeptiška vykouřila,” svěří se taxikář.
„Tvoje přání se ti může splnit, ale musíš splňovat dvě podmínky,” odvětí jeptiška.
„A jaké, sestro?” zvědavě se ptá taxikář.
„Musíš být svobodný a katolík,” na to jeptiška.
„No, ale já obě podmínky splňuju!” zaraduje se taxikář.
„Tak někde v klidu zastav,” poradí mu jeptiška.
Taxikář zastaví na opuštěném místě a jeptiška se dá do kouření. V tom si všimne, že taxikář brečí.
„Co se stalo, synu? Proč pláčeš?”
„Víte, sestro, já jsem vám lhal. Já jsem Žid a ženatej...”
„Nic si z toho nedělej, synu. Já jsem Karel a jedu na karneval...”

Když si jeptiška ve venkovské hospodě dávala už třetího frťana, všichni štamgasti jen zírali. Dokonce začali mít připomínky. Otočila se k nim a praví: „Tak vy si, synové Boží, myslíte, že jsem alkoholička? Nikoliv. To já jen z dobroty srdce. Matka představená má strašnou zácpu. Dám si tak ještě čtyři a až mě pak donesete do kláštera, určitě se z toho posere!”

Jede takhle kněz ve vlaku a všimne si, že vedle něho sedí rabín: „Rabi, je to pravda, že vám vaše víra zakazuje jíst vepřové?”
„Ano, otče, je to pravda.”
„A jen tak čistě mezi námi, už jste to někdy porušil?”
„Musím se přiznat, že jsem jednou okusil slaninku.”
Jedou chvíli mlčky dál a pak se zeptá rabín kněze: „A je pravda, že vy duchovní máte ve vaší víře zapovězeno poznat ženu?”
„Ano, to je pravda.”
„A upřímnost za upřímnost: Už jste to někdy porušil?”
„Jak stojí Bůh nade mnou, přísahám, že ještě nikdy jsem takto nezhřešil.”
„No vidíte, to je mnohem lepší než slaninka.”

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář. První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali.
„Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.”
Druhý šel dovnitř, zase bylo slyšet křik, a když vyšel, ptají se ho.
„Příšerné, přišili mi na tělo oblek.”
Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.”
Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo.
„Ani se neptejte. Šlehali mi vejce...!”

Kněz se jednoho dne díval na televizi na pořad o hypnóze a řekl si, že by mu to mohlo vynést slušné peníze. Vzal si tedy zlaté hodinky a na kázání je rozhoupal a hromovým hlasem prohlásil: „Dejte mi sem 10 Kč!”
Když to večer počítal, zjistil, že si vydělal docela dost peněz, a tak si příští týden řekl už o 20 Kč a zase je dostal.
Třetí týden rozhoupe hodinky a přemýšlí, o kolik by si tak řekl, když zjistí, že se mu hodinky už nehoupou.
„Se poserte!” zabrblal si pod vousy.
Ještě týden bude kostel uzavřen kvůli čistění!

Matka představená si svolá sestry: „Sestry, stala se vážná věc, v klášteře byl nalezen prezervativ.”
„Oooh!” ozve se mezi sestrami, jen jeden hlas: „Chi chi chi!”
„Sestry,” pokračuje matka představená, „ten prezervativ byl použitý.”
„Oooh!” ozve se mezi sestrami, jen jeden hlas: „Chi chi chi!”
„Sestry,” pokračuje matka představená, „ten prezervativ byl protržený.”
„Oooh!” ozve se jeden hlas a ostatní: „Chi chi chi!”

Kněz prodává koně, a protože chce ve všem zůstat věrný církvi, naučil koně, aby se na povel: „Díky Bohu”, rozešel nebo zrychlil a na povel: „Amen”, zastavil. Muž, který má o koně zájem, by se na něm chtěl projet, a tak zavelí: „Díky Bohu”, pak znovu a ještě jednou, až kůň běží plným tryskem. Vtom před sebou vidí propast, ale najednou si nemůže vzpomenout, jak koně zastavit. Zkouší různé povely, avšak všechno je marné. Těsně před propastí vykřikne: „A je se mnou amen!”
Kůň jako zázrakem zastaví, a muž si uleví: „Díky Bohu...”

V parku naproti sobě už léta stojí dvě sochy, chlapa a ženské. Jednoho dne k nim přiletí anděl a říká: „Stojíte už tu dlouho, smíte se na sebe jen dívat, tak se Pán Bůh rozhodl dát vám půl hodiny života a můžete si dělat, co chcete.”
Sochy celé radostné seskočí z podstavců a hupnou spolu do křoví. Za chvíli už se ozývá hekání a potom smích... Po 15 minutách vylezou oba celí radostní z křoví a anděl jim povídá: „No, vidím, že se vám to líbilo, tak ještě přeci máte čtvrt hodiny, tak můžete ještě jednou.”
A socha chlap se otočí k ženě a povídá: „Tak jo, ale teď obráceně - já toho holuba podržím a ty ho posereš...”

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”

Vyděšená jeptiška hlásí abatyši: „Velebná matko představená, v klášteře je muž!”
„A jak jsi to zjistila, milá dcero?”
„Na záchodě je zdvižené prkýnko.”