Anekdoty a vtipy o náboženství a víře

Na faru přišel na kontrolu biskup, a tak farář schoval svou mladou služku do komory. Biskup projde celou faru a u zamčené komory zůstane stát.
„Copak je tam uvnitř?”
„Ale, jen stará rozvrzaná basa, ještě z dob, kdy jsem jako mladý hrával...”
„A víte, že já jako mladý taky hrával? Já se na tu basu mrknu.”
Když asi po půlhodině biskup vylezl z komory, usmál se na vylekaného faráře a zvedl ukazovák: „Tedy, rozvrzaná docela je, ale tak stará zas ne.”

Potká farář Aničku a ptá se jí: „Tak co, Aničko, jak se máš?”
„Celkem dobře, pane faráři,” odvětí Anička.
„A manžela už máš?”
„Ano, mám.”
„A co děti, máte?”
„No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.”
„Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu a zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás.”
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
„Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?”
„Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě.”
„A kde máš manžela?”
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu zkurvenou svíčku!”

Jeden misionář přijel do střední Afriky a usadil se u jednoho kmene. Strávil tam více než rok. Učil je číst a psát a seznamoval je s křesťanskou vírou. Obzvlášť zdůrazňoval sexuální čistotu a upozorňoval na zlo hříchu.
Jednoho dne porodila žena jednoho muže z rady starších bílé děcko. Vesnici to šokovalo a náčelník šel jménem všech promluvit s misionářem: „Varoval jsi nás před zlem sexuálních hříchů, ale černá žena našeho kmene porodila bílé děcko. Ty jsi jediný bílý muž, který kdy do této vesnice vstoupil. Není potřeba být geniální, aby si jeden srovnal, co se tu stalo!”
„Ale ne, to se moc pletete,” ujišťuje ho misionář. „To, co se zde stalo, je výjimečná, ale přírodní zvláštnost. Říká se tomu albinizmus. Podívejte se na vaši pastvinu. Pole plné bílých ovcí, a přesto je mezi nimi jedna černá. Příroda tohle občas udělá.”
Náčelník chvíli přemýšlí a pak povídá: „Hele, dohodneme se. Ty nebudeš nikde mluvit o té černé ovci a já zase pomlčím ohledně toho děcka!”

Farářovi se ztratilo služební kolo. Zavolá si kostelníka a vysvětluje mu svůj plán: „V neděli při mém kázání se budeš dívat pozorně na lidi v kostele. Budu se modlit desatero a zdůrazním přikázání Nepokradeš, a ty zjistíš, s kým to nejvíc trhlo.”
V neděli na kazatelně se farář modlil desatero, ale přikázání Nepokradeš kupodivu nezdůraznil. Kostelníka to překvapilo a hned po kázání se faráře vyptává, proč změnil svůj plán.
„Víš, kostelníku, když jsem se dostal k přikázání Nesesmilníš, jako zázrakem jsem si uvědomil, kde jsem to kolo zapomněl!”

Přijde chlápek do nebe a anděl se ho ptá: „Jak se jmenujete?”
„Ledecký, Josef.”
„Povolání?”
„Byl jsem bankovní úředník.”
Anděl zalistuje v tlusté knize a zkonstatuje: „Bohužel, vás tady nemáme. Běžte do pekla.”
Na řadě je další člověk. Anděl: „Jak se jmenujete?”
„Martin Hladký.”
„Povolání?”
„Byl jsem politik.”
Anděl zvedne oči od knihy a povídá: „Vás tady nemáme, tak jděte do prdele!”

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou si také povídat o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!”
Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!”
Židovský rabín se ušklíbne: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!”

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu. Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě. Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže.
Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou: „Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!”

Jeptiška přiběhne za matkou představenou: „Ach, matko představená, pomozte mi, zhřešila jsem. Milovala jsem se s mužem.”
„Běžte do kuchyně a snězte citron!” přikáže jí matka.
„A myslíte, že to pomůže?”
„Ne, ale zmizí vám ten blažený výraz ze tváře!”

Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

Přijde farář do hospody a kárá Vildu Vyskoče, proč nechodí do kostela.
„Ale pane faráři,” namítne štamgast, „proč sedět v kostele a myslet na pivo? Radši sedím v hospodě a myslím na Boha!”