Anekdoty a vtipy o nakupování a penězích

Zákazník faxuje: „S dodávkou zboží jsem spokojen, dodejte ještě 25 tisíc kusů.”
Výrobce faxuje: „Zboží připraveno k expedici, odešleme okamžitě po zaplacení předchozí dodávky.”
Zákazník faxuje: „Stornujte objednávku, tak dlouho čekat nemohu!”

Zlobí se žena na manžela, multimilionáře: „Příště, až ti řeknu, kup čínu, znamená to jídlo!”

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá: „J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?”
„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,” zhodnotí ho úředník.
Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu: „A co t-tenhle?”
„Ten je za šest milionů,” oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.”
Zákazník ukazuje dál: „A ten-hle?”
Úředník vrtí hlavou a povídá: „Ten je za deset milionů.”
Pán ukáže na největší obrázek a praví: „J-já si vezmu t-tenhle.”
„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!” upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?”
Pán hrdě oznamuje: „J-já m-mám še-šedesát milionů!”
„A kde jste je vzal?” diví se úředník.
Zákazník na to: „Vy-vy-vyhrál jsem je!”
Úředník si hvízdne: „Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!”
Pán vykoktá: „M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.”

„Prosil bych kilo zelí,” říká chlápek v zelenině.
Prodavač se táže: „A máte na něj něco?”
„Ano,” odpovídá zákazník. „Chuť!”

V americkém obchodě pobízí prodavač vybíravého zákazníka: „Tak už si konečně něco kupte. Třeba tento krásný revolver.”
Pán opáčí: „Prosím vás, co bych s ním dělal?”
„Co?” odvětí nasraně prodavač. „Přece nechcete žít věčně?!”

Bylo to v obchodním domě. Měl jsem nakoupeno hodně věcí a ta dáma za mnou ve frontě si přistrčila svůj nákup blízko k mému zboží. Vzal jsem jeden z těch rozdělovníků, co jsou u pokladny, a dal jsem je za své věci, aby nedošlo k omylu.
Potom, co dívka u pokladny naskenovala všechno moje zboží, uchopila rozdělovník a hledala na něm čárový kód. A protože ho nemohla najít, zeptala se mě: „Prosím vás, nevíte, kolik tohle stojí?”
Já jsem odpověděl: „Já jsem si to rozmyslel, nekoupím to.”
„V pořádku,” řekla.
Zaplatil jsem a odešel. Myslím, že vůbec neměla ponětí o tom, co se stalo.

„Pane řezník,” rozčiluje se stará Petrásková, „včera jste mě ošidil o třicet korun!”
„Kdepak,” dává mistr ruce pryč. „Ptal jsem se, jestli to může být o třicet korun víc, a vy jste řekla, že ano!”

Přijde pán do zeleniny a ptá se: „Co to tu máte, takové modré šišaté?”
Zelinář říká: „To jsou švestky.”
„A mohl byste mi jich kilo zabalit?”
„Samozřejmě.”
„Ale já jsem myslel zabalit každou zvlášť,” namítne zákazník.
Zelinář jde dozadu, tam mu zabalí kilo švestek pěkně jednu po druhé. Brblá si u toho. Pak se vrátí s úsměvem a zeptá se: „Ještě nějaké další přání?”
„A co je to oranžové?”
„To jsou pomeranče.”
„Můžete mi jich dvě kila zabalit, každý zvlášť?”
„No samozřejmě, že můžu.”
Jde dozadu, balí mu pomeranče a nadává, jakého tam má kreténa. Vrátí se a praví: „Ještě nějaké přání?”
„A co je to černé?”
„Víš co?!” vylítne zelinář. „Na to se vykašli! To je mák!”

Šéf jedné banky přijal nového pracovníka pro práci za přepážkou. Jelikož má poněkud pochybnosti, rozhodne se ho vyzkoušet. Přetáhne si přes hlavu punčochu, vezme si synovu pistolku na vodu a jde nového pokladníka přepadnout. Namíří na něj pistoli - on podlehne tíze okamžiku a vydá celou hotovost. Od té doby nikdo ředitele banky neviděl.

Zákazník v supermarketu vyložil na pult svůj nákup - deset konzerv pro psy a dvě láhve Whisky. Pokladní nákup prohlédla a řekla: „Á, pán má doma asi skotského teriéra, že?”