Anekdoty a vtipy o národech a cizincích

Rus přivezl Nataše ze služební cesty podvazkový pás. Nataša ho chce překvapit, tak si večer pás oblékne a předvádí se před ním. Ivan na ni chvíli kouká a pak povídá: „Hele, ty sponky se přidělávají na punčochy, a ne na stydké pysky!”

První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

Leží Somálec na střeše amerického domu a chrastí kostmi. Po chvíli vyleze Američan a zvolá: „Somálče, co tam děláš?”
„Chytám bronz.”
„No dobře. Ale dej si bacha, abys místo bronzu nechytil olovo!”

Z vyprávění strýčka Toma: „Jak tak jdu po prérii, co nevidím - bizon. Podívám se líp, a opravdu ho nevidím!”

Jde Angličan po ulici a vidí u jednoho domu jednonohého žebráka. Sice tyto lidi obvykle ignoruje, ale všimne si, že má chlápek na krku ceduli: „Falklandský veterán.”
Vzpomene si, o co tenkrát na Falklandech šlo a hodí chlápkovi pětilibrovku s přáním, aby ho provázelo štěstí. Žebrák odpoví: „Gracia, seňor.”

Mafián Mario věnoval svému synkovi k třináctým narozeninám opravdovou pistoli, dvaadvacítku Lugera. Když chtěl za pár dní pistoli vidět, synek mu místo ní ukazuje hodinky, za které ji vyměnil. A tatínek si ho posadí na klín a naštvaně povídá: „Podívej, Tony, až se jednou oženíš, přijdeš z práce domů a najdeš v posteli své ženy cizího chlapa, co uděláš? Vytáhneš hodinky a zeptáš se ho, do kolika se hodlá zdržet?”

Čech je na dovolené v cizině, jde kolem bazénku a najednou mu do ucha šeptne dobrá víla: „Vyslov přání a tento bazén bude plný toho, co jsi řekl.”
Čech nelení a vykřikne: „Pivo!” A bazén je po okraj plný výborné dvanáctky. Čech tam skočí a je na vrcholu blaha.
U dalšího bazénku jde Slovák. I on slyší ten hlas a vykřikne: „Borovička!” Pak už skočí do bazénku plného skvělé borovičky.
U dalšího bazénku Francouz vykřikl: „Víno!” A rubínový nápoj naplnil bazén.
O kus dál Angličan vykřikl: „Whisky!”
A u posledního bazénu to slyšel Němec, řekl si, že do bazénku skočí stylově, rozběhl se, chtěl vyskočit, ale uklouzl a poslední, co bylo slyšet, než přeletěl přes okraj bazénu, byl zoufalý výkřik: „Scheisse!”

V Detroitu nainstalovali na nádraží inteligentní automat na prodej lístků American Railroad. Přijde John Brown, vhodí čtvrťák a z automatu vypadne lístek: „Jste John Brown, stár 48 let, chcete do Cincinnati a jízdenka Vás bude stát pro první třídu 8 dolarů. Do odjezdu máte ještě 10 minut času.”
John nemůže pochopit, jak ten přístroj zná jeho jméno, věk a kam chce jet. Chytí pod paží vedle stojícího Indiána, hodí do automatu další čtvrťák a vypadne lístek: „Jste bojovník Orlí Péro z kmene Kiowa, stár 37 let. Přejete si jet do Memphisu. Váš vlak jede za 40 minut a jízdenka první třídou Vás bude stát 6 dolarů.”
John je z toho úplně mimo. Půjčí si od Indiána šaty a čelenku, vhodí další čtvrťák a z automatu vypadne lístek: „Jste nevěřící John Brown, stár 48 let. Chtěl jste do Cincinnati, ale zatímco tu děláte tyhle blbiny, váš vlak odjel. Ušetřil jste 8 dolarů za jízdenku první třídou.”

Přijde kovboj do saloonu a vidí, že u jednoho stolu sedí pěkná ženská, tak přemýšlí, jak by se s ní nejlíp seznámil. Po chvíli vytáhne bouchačku a všechny ostatní postřílí. Pak si k ní přisedne a říká: „Co vy tady, slečno, tak sama?”