Anekdoty a vtipy o policajtech a zlodějích

Policajt sedí doma a najednou někdo klepe na dveře.
„Kdo je tam?” ptá se policajt.
„Já,” ozve se zpoza dveří.
„Já?”

Baví se na náměstí dvě klepny: „Proč ten policajt nosí hlavu stále na stranu?”
„Dřív byl obchodním příručím a dával si za ucho tužku. Teď, co je u policie, si tam dává pendrek!”

Přijde policajt do obchodu: „Chtěl bych jeden jam.”
„Říká se džem,” opraví ho prodavačka.
„No dobře,” povídá muž zákona, „tak teda džem a pak ještě jeden džahodový džogurt!”

Baví se dva mladíci na ulici: „Víš, jaký je rozdíl mezi policajtem a debilem?”
Najednou se zpoza rohu vynoří policajt: „No, jaký, jaký?!”
„Žádný,” povídá ten vtipálek.
„No proto!”

Jde policajt po mostě a říká: „Já se poseru, já se poseru.”
Za chvíli opět: „Já se poseru, já se poseru.”
„Ugh. Sakra, vždyť jsem to říkal!”

Odsouzenec v cele smrti se ptá kata: „Kdy už bude konečně poprava?”
„Podle toho, jak to vypadá,” přemýšlí kat, „tak asi za měsíc.”
„A dřív to nejde?” děsí se odsouzený. „Za týden má přijet tchyně a já bych se toho nerad dočkal!”

Cikán přišel na policejní stanici, že by se rád stal policistou. Tak si ho k sobě zavolá náčelník, že mu položí nějaké otázky. Zeptal se: „Kdo napsal Reportáž psanou na oprátce?”
Cikán přemýšlí a vtom zazvoní telefon a náčelník musí odejít. Předá tedy cikána svým podřízeným s tím, že má říci, kdo napsal Reportáž psanou na oprátce. Po hodině se náčelník vrátí a vidí cikána ležet v rohu, zbitého do krve: „Co se tady dělo?!”
„Už se přiznal, napsal to s bráchou...”

„Trestného činu krádeže, při kterém jsem byl přistižen, upřímně lituji,” kaje se zlodějíček, „a slibuji, že příště si dám větší pozor.”

Baví se dva policajti a jeden říká: „Hele, víš, že budou rušit finanční úřad?”
A ten druhý: „Prosím tě, co je to za blbost?! Jak jsi na to přišel?”
„No, přišel mi od nich papír a na něm bylo napsáno - poslední upomínka!”

Ukradnou dva lupiči sajdkáru. Ten, co řídí, říká tomu druhému: „Kdyby jeli policajti, tak zakukej!”
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve: „Ku ku ku ku...”
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas: „Ku ku ku ku ku...”
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas: „Ku ku ku...”
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutně maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve: „Ku ku ku ku...”
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se: „Tak co je furt, do prdele, vždyť jsme jim už dávno museli ujet!”
A ten vedle na vozíku zaječí: „Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!”