Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Američtí novináři provádí průzkum, za jak dlouho se studenti naučí japonsky. Přijdou na Harvard a ptají se studentů. Studenti jsou zaskočeni, nicméně prohlásí, že japonština je opravdu těžký jazyk a že potřebují minimálně dva roky.
Novináři zapíší výsledky a jedou se zeptat do Anglie. Studenti sice kroutí hlavou, ale nakonec řeknou, že tak nejméně rok by potřebovali.
Novináři opět zapíší výsledky a zamíří do Čech. Konkrétně se zastaví v Praze na VŠE a tam v počítačovém labu náhodně odchytí pár studentů a zase se ptají, za jak dlouho by se naučili japonsky. Ekonom s trochu červenýma očima se ptá: „Prosím vás, a jsou na to skripta?”
Oni říkají, že určitě anglická a že i česká by možná byla k mání. Student se zamyslí: „No, a stačilo by to pozítří?”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”

Malý Pepíček přinesl domů v žákovské knížce: „Dejte svému synovi dvacet korun na Čečensko.”
Otec odepsal: „Kluk zlobí, nikam nepojede!”

Pomocná vědecká síla upozorňuje učence: „Omyl, pane profesore, to jste neobjevil nový druh mlže, nýbrž prezervativ, a to použitý!”

Děti ve škole dostaly za úkol napsat slohovou práci na téma Chudá rodina. Dcera milionáře nejprve dlouze přemýšlí a potom začne psát: „Byla jednou jedna chudá rodina. Otec byl chudý, matka byla chudá. Chudá byla i jejich služka, šofér a zahradník. I jejich kuchař byl chudý...”

Ve čtyři hodiny ráno zvoní telefon u profesora. Profesor zdvihne sluchátko a tam se ozve: „Spíš?”
„Spím,” odpovídá ospalý profesor.
„A my se, kurva, ještě učíme!”

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i o narození dědečka a babičky.
O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: „Napsat toto pojednání bylo velice obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”

Paní učitelka vyvolá Pepíčka: „Pepíčku, řekni dvě zájmena.”
„Kdo, já?”
„Výborně, Pepíčku.”

Malá Alenka žaluje učitelce: „Prosím, Pepíček o přestávce zlobil a potom vytahoval sprosté slovo.”

Učitelka ve škole zkouší malé děti z českého jazyka a dá jim za úkol slovní hříčku: „Děti, řekněte mi nějaké lesní zvíře, pak přidejte jedno písmenko a udělejte z něj část lidského těla.”
Přihlásí se Mařenka a říká: „Tak třeba: laň - dlaň.”
„Výborně,” chválí ji paní učitelka.
Pepíček to polohlasem komentuje: „Já si hned myslel, že to nebude kuna...”