Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Profesor při přednášce náhle přeruší výklad a praví: „Pánové tam vzadu, kdybyste se o kopané bavili trochu tišeji, a vy, slečny tam v prostřední řadě, kdybyste luštily křížovku trochu klidněji, tak by se vašim kolegům v první lavici určitě spalo lépe.”

Přišla paní učitelka do třídy a říká: „Dnes budeme mít test z přírodovědy o tom, co nám dávají zvířata. Tak třeba ty, Honzo - co nám dává pštros?”
„Peří,” odvětí Honzík.
„Dobře,” uzná kantorka a pokračuje: „Teď ty, Simone - co nám dává slepice?”
Simon odpoví: „Vajíčka.”
„Správně,” pochválí ho učitelka. „A co ty, Vašku - co nám dává kráva?”
Vašek vykřikne: „Domácí úkoly!”

Přijde učitel do třídy a zeptá se: „Tak děti, tato místnost má 15 metrů čtverečních a sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů. Kolik je mi let?”
Všichni údivem otevřou pusu dokořán, vůbec nevědí. Až se přihlásí Pepíček: „Čtyřicet osm.”
„Výborně,” září matikář, „jak jsi na to přišel?”
„No, já mám doma bratrance,” vykládá žák, „tomu je dvacet čtyři a táta říká, že je napůl debil...”

„Milé děti,” zdůrazňuje starý kantor, „pamatujte si, že kdo jinému jámu kopá, je hrobař.”

Školní třída je na návštěvě v papírně a průvodce všem pokyne: „Vezměte si na hlavu přilby.”
„Proč?” diví se žáci.
„Posledně tu spadla dvou lidem na hlavu cihla,” vypráví jim hrůznou příhodu zaměstnanec papírny. „Chlapec neměl na hlavě přilbu a zahynul na místě, dívka přežila.”
„Já tu dívku znám,” zvolá Pepíček, „chodí v přilbě pořád dokola a stále se směje!”

„Na co chodit do školy?” zlobí se Pepíček. „Svačinu si můžu sníst i doma!”

Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, máte prsa?”
„Mám, Pepíčku, mám!” odpoví dotčeně učitelka.
„Tak proč je nenosíte?”

Na začátku hodiny se přihlásil Pepíček: „Paní učitelko, mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?”
„No, to v žádném případě, Pepíčku.”
„Tak to mi spadl kámen ze srdce - já jsem totiž neudělal domácí úkol!”

„Všichni dostanete poznámku za vyrušování!” zlobí se na neukázněné žactvo kantorka. „Tedy kromě Kropáčka, který - jak vidím - právě spí.”

Přijde studentka chemie žádat o privát a paní bytná jí oznamuje: „Slečno, vy máte ale štěstí. Před vámi tady zrovna bydlel taky chemik.”
Slečna se podívá na koberec, uvidí tam skvrnu a zajímá se: „A tohleto je po tom chemikovi?”
„Ne,” odpoví bytná, „to z něho zbylo!”