Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Učitelka se ptá dětí, jak se vyrábí elektřina. Hlásí se Pepíček: „Prosím, elektřina se vyrábí v chlévě!”
„Jak jsi na to přišel, Pepíčku?”
„No, když minule vypnuli proud, tatínek křičel: Co tam ty svině s tou elektřinou zase dělají?!”

Školní inspektor se ptá dětí ve druhé třídě: „Jak reagujete, když vstoupí do třídy paní učitelka?”
Žáci na to: „Povstáním.”

„Pepíčku!” vyštěkl chemikář. „Z čeho se skládá písek?”
Milý student bez dlouhého přemýšlení odpovídá: „Z náklaďáku.”

Jednou takhle učitelka říká třídě: „Děcka, každý pátek vám dám jednu otázku a kdo ji správně zodpoví, nemusí v pondělí do školy a bude mít dlouhý víkend.”
První pátek se učitelka zeptá, kolik je zrnek písku na pláži. Samozřejmě nikdo neví. O týden později je otázkou, kolik je hvězd na nebi. Zase nic. Pepíček už šílí po dlouhém víkendu, tak zapřemýšlí a ve čtvrtek večer doma vezme dvě slonovinové koule z kulečníku, nabarví je na černo a přibalí si je do aktovky.
V pátek na poslední hodině zrovna učitelka ohlašuje, že vysloví otázku na tento týden, když ty koule Pepíček vysype na podlahu. Koule na kachlíkách hlučně poskakují uličkou k tabuli, celá třída samozřejmě lehne smíchy. Učitelka se zarazí a pak povídá: „Tak, kdo je ten vtipálek s těma černejma koulema?”
Načež Pepíček vstane a triumfálně prohlásí: „Bill Cosby, nashledanou v úterý!”

Pan učitel přistihl Marka na záchodě, jak kouří.
„Počkej, až to řeknu tvému otci!” vyhrožuje mu.
„Prosím, nedělejte to, pane učiteli,” škemrá žák. „On by na mně pak loudil kusovky!”

Ptají se rodiče vysokoškolačky: „Tak jaká byla zkouška?”
„Velice nábožná.”
„Jak to, nábožná?” nechápe ani jeden z nich.
Dcera popisuje: „No, profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižovala. Za chvíli jsem mu odpověděla a on se pokřižoval.”

„Tak děti,” povídá paní učitelka v druhé třídě. „Dneska si uděláme takovou zvláštní hodinu. Na pravou stranu třídy půjdou ti, co vědí, jak se dělají děti a na levou stranu ti, co to nevědí.”
Přihlásí se Dežo: „A ti, co už mrdali, můžou si jít ven zakouřit?”

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”

Atraktivní studentka přijde před zkouškou k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: „Udělala bych cokoliv, abych zítra tu zkoušku udělala.”
Profesor vytáhne obočí: „Cokoliv?”
Studentka si přisune židli k jeho stolu a ztiší hlas: „Ano, cokoliv.”
Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: „Skutečně cokoliv?”
Studentka se k němu nakloní a vášnivě mu zašeptá do ucha: „Skutečně cokoliv!”
Profesor se k ní také nakloní a zašeptá jí do ucha: „Mohla byste... studovat?”

Pepíček pod katedrou obhospodařuje učitelku a ta ho chválí: „Pepíčku, máš za výbornou. Je vidět, že ses doma pilně připravoval!”