Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka.
„Voda,” povídá Mařenka.
Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.”
Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!”

Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.”
Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!”

Stěžuje si paní učitelka otci jednoho žáka: „Váš syn se mě před celou třídou nahlas zeptal, jestli bych se s vámi nevyspala!”
„Já vím,” odvětí pán. „Protože ale nepřinesl žádnou odpověď, tak se jdu zeptat sám.”

Ptá se profesor studenta: „Co nám můžete říci o vlivu dědičnosti?”
„Když se dítě podobá otci, je to dědičnost. Když sousedovi, je to vliv prostředí.”

Učitel se ptá žáka: „Kde leží Afrika?”
„Na mapě.”

Matfyzák přijde na přednášku asi o půl hodiny později a když vstoupí do třídy, profesor se ho zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: „Pane profesore, já se vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě, a tak abych stihnul vaši přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, když mi náhle na náměstí Republiky chcípnul.”
Profesorovi se to nechce věřit, ale nechá ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když pět minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá: „Tak co, pane kolego? Taky vám na náměstí Republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy?!”
Student rozhodí rukama: „Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na náměstí Republiky musela tramvaj zastavit, protože tam leželi dva chcíplí koně!”

Pan inspektor navštíví hodinu angličtiny. Paní učitelka s nádherným zadečkem se předkloní, něco napíše na spodek tabule a řekne: „Pepíčku, přelož to.”
Chlapec praví: „To je ale nádherná prdelka!”
„Špatně, ty sprosťáku!” rozzlobí se učitelka.
Pepíček se nakloní k inspektorovi a vyčítá mu: „Když neumíte anglicky, alespoň nenapovídejte!”

Ptá se paní učitelka žáků po prázdninách, kde byli na dovolené. Alenka povídá: „My doma většinou mluvíme německy, tak jsme byli v Německu.”
Pavlík říká: „My doma nejvíc mluvíme anglicky, tak jsme byli v Anglii.”
A na konec Pepíček: „My doma mluvíme sprostě, tak jsme letos byli v prdeli!”

Učitel v páté třídě zdůrazňuje význam široké slovní zásoby: „Použijte jedno slovo desetkrát za sebou a zůstane vám na celý život.”
Z konce třídy se ozve tichý chlapecký hlásek: „Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena!”

Učitelka v první třídě: „Aničko, kolik je jedna plus dva?”
„No, přesně to nevím,” odpoví děvče. „Ale bude to tak jisté jako dva plus jedna, pokud při operaci sčítání nad množinou přirozených čísel platí komutativní zákon!”