Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”

Hodina. Učitelka: „Tak, děti, každý z vás má nějakého koníčka, třeba něco sbíráte. Co sbíráte, děti?”
Děti: „Já, prosím, ubrousky.”
„Já angličáky.”
„Já tácky od piva.”
„Já primeráky.”
Pepíček: „Já sbírám duševní pochody.”
Učitelka se zarazí: „Duševní pochody? Copak to je, Pepíčku?”
Pepíček vysvětluje: „No, paní učitelko, představte si, že stojí dvě paní před samoobsluhou a právě si koupily zmrzlinu. Jedna ji líže normálně a ta druhá takhle...” Načež rukou a pusou předvádí něco, co se strašně podobá sexu. Učitelka zrudne a děti se baví. Pepíček nakonec povídá: „Tak a teď mi řekněte, paní učitelko, která z nich je vdaná?”
Učitelka zaraženě koktá: „No, ehm. Já ti nevím, Pepíčku. No, ehm, asi ta druhá.”
„Jó?” usměje se Pepíček. „Prd! Vdaná je ta první, protože má snubní prstýnek. Ale váš duševní pochod si, paní učitelko, zapisuju!”

Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy při tom zanechávaly obtisky na zrcadle. Situace už se stávala neudržitelnou, a tak se ředitel rozhodl razantně zakročit.
Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník a ředitel dívkám vysvětlil, že si zcela jistě neuvědomují, kolik práce mu dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil ho, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil ho v nejbližší záchodové míse a začal zrcadlo pucovat. Od toho dne se na něm už žádný obtisk neobjevil.

Učitelka na základní škole vyhlásí soutěž: „Děti, kdo mi zítra nejlépe vysvětlí, jak chodí děti na svět, za odměnu pojede na výlet do Vysokých Tater.”
Pepíček se na to doma zeptá a jeho matka, osvícená dáma, podá vysvětlení: „To máš jako s jablíčkem. Jablíčko má semínka, z těch vyrostou zase nová jablíčka a ta mají zase semínka... a tak to jde stále dokola.”
Druhý den se učitelka ptá a děti odpovídají.
Jirka: „Myslím, že děti nosí na svět čáp.”
Učitelka: „Tak se zase posaď.”
Petřík: „Podle mě nosí děti na svět vrány.”
Učitelka: „To asi také není to pravé. Kdo má něco lepšího?”
Pepíček si vzal do školy jablíčko, aby vše názorně vysvětlil. Stoupne si, stále si ho přehazuje v kapse u kalhot a říká: „Tak já vám ho tedy ukážu.”
Učitelka ho však rychle zastaví: „Zadrž, vyhrál jsi!”

Při hodině chemie: „Co se může vypařit stejně rychle jako voda?”
„Peníze,” praví žák. „Ty se vypaří, ani nevíte jak!”

Pepíček dal s kamarády do radiátoru chcíplého kosa, kterého našli o velké přestávce na školní zahradě. Učitel to zjistil a za trest napsal Pepíčkovi do žákovské: „Strká ptáka do topení!”

Při hodině zeměpisu: „Kde leží Kuba, Romane?”
„V posteli, má hrozný kašel!”

Student neumí a tváří se zoufale. Kantor ho osloví s otázkou: „Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?”
„Jako rozhovor dvou inteligentů,” prohlásí mladík.
„No jo,” namítne kantor. „Ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostý vůl?”
„V tom případě inteligent bere index a odchází!”

„Pepíčku, proč jsi nebyl včera ve škole?” ptá se učitel na vesnici.
„Musel jsem odvést krávu k býkovi.”
„A to nemohl udělat tvůj otec?”
„Ne, to musel udělat býk!”