Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Přijde Pepíček do školy s monoklem na pravém oku. Učitelka se ptá: „Kde ses popral?”
„Prosím, já jsem nemohl spát a vrtěl jsem se. Tatínek se zeptal, jestli spím. Řekl jsem, že ne. Tak mi tatínek jednu vrazil, abych spal.”
Podruhé přišel s monoklem na levém oku a situace se opakovala. Potřetí když přišel zbitý, učitelka mu říká: „Zase jsi mluvil, viď...”
„Naopak - byl jsem zticha, když se tatínek zeptal, jestli spím. Tak on říkal: Mámo, tak jedem. A já se zeptal, kam.”

Děti ve škole dostanou korunu a mají udělat nějaký dobrý skutek. Druhý den paní učitelka kontroluje, zda úkol splnily.
„Aničko, co jsi udělala ty?”
„Já jsem koupila kaštany a nakrmili jsme s tatínkem v lese zvířátka.”
„Správně, píšu ti jedničku. A co ty, Honzíku.”
„Já jsem koupil dřívka a hřebíčky a s tatínkem jsme postavili krmítko pro ptáčky.”
„Velmi pěkné, taky ti píšu jedničku.”
Náhle si všimne Pepíčka v zadní lavici - nohy na stole, v hubě žvejkačku - hned je jí jasno: žvejka za korunu.
„A co ty, Pepíčku, co tys udělal dobrého?”
„To vám takhle jdu ze školy okolo nucenýho výseku a co nevidím, za výlohou obrovská jitrnice jen za korunu. To bych byl blbej, kdybych to nekoupil. Doma se z toho najedla celá rodina, se střívkem otec celou noc šukal místo ochrany, ráno jsem se do toho vysral a vrátil jsem to jako zkažený. Tady je ta koruna!”

Učitel se ptá při hodině dějepisu: „Karlíku, kdo postavil pyramidy?”
Karlík chvilku usilovně přemýšlí a pak vyhrkne: „Nebyli to pyromaniaci?”

Baví se spolu dvě studentky MFF a jedna vypráví: „Tak jsem ti tuhle šla večer na kolej. Bylo už nejmíň půl dvanácté a tam pod tou lampou, co nesvítí, stál nějaký chlap a když mě viděl, mlsně se olízl. Dovedeš si představit, jak jsem utíkala?”
Druhá napjatě vyzvídá: „A dohonilas ho?”

V hodině ruštiny se ptá učitelka třídy: „Kdo z vás ví, jak se řekne rusky pes čau-čau?”
Přihlásí se Pepíček: „Prosím, sabáka zdrastvuj, zdrastvuj!”

Ptá se učitel dětí ve škole, jestli znají nějaké dráždidlo. Mařenka se přihlásí a povídá: „Cibule.”
„Správně, Mařenko.”
Přihlásí se Toníček: „Pepř.”
„Správně, Toníčku.”
Pak se přihlásí Pepíček, starý sprosťák, a povídá: „Píča.”
A učitel na to: „Pepíčku, to už je moc, píšu ti poznámku a zítra ji přineseš podepsanou.”
Druhý den sedí Pepíček v úplně poslední lavici. Učitel si pomyslí, že je to kvůli poznámce, že ji asi nemá podepsanou. Podívá se do žákovské, ale poznámka je podepsaná, a tak se ptá: „Pepíčku, poznámku máš podepsanou, tak proč sedíš tak vzadu?”
A Pepíček na to: „Víte, pane učiteli, náš táta říkal, že jestli si myslíte, že to není dráždidlo, tak jste asi teplouš a radši dál od vás.”

Pan profesor po zadání příkladu: „Tak děvčata, která mi to uděláte před tabulí?”

Na klinice demonstroval profesor pohlavní nemoci. Přivedli pacienta, ať sdělí studentům, jak k tomu přišel: „Byl jsem v jedné restauraci, dal jsem si večeři a něco k tomu. Zapomněl jsem peníze, tak jsem číšnici zaplatil svým tělem. Stejným způsobem jsem zaplatil taxikářce. Domovnice chtěla totéž za otevření dveří. Pak tu byla ještě manželka a nakonec ani nevíte, kde jste k tomu přišli.”
Když pacienta vyslechnou, profesor se zeptá: „Máte ještě nějakou otázku, studenti?”
Z řad posluchačů se ozve: „Kde je ta restaurace?”

Rozčiluje se učitelka na žákyni s bříškem: „Koukám, že se budeš vdávat a ani neumíš správně napsat - svatba!”

Středoškolský profesor přírodopisu zjistil, že má na výplatní pásce o čtyři stovky méně.
„No dobře,” pomyslel si. „Zamlčím hlodavce!”