Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

Ptá se učitelka dětí, co se všechno jí. Anička říká: „Jablíčko.”
Martinka: „Chlebíček.”
Hlásí se Pepíček. Učitelka ho vyvolá a on říká: „Světlo.”
„Ale Pepíčku, světlo se nejí.”
„Já jsem si to taky myslel, ale včera jsem slyšel, jak maminka říká tatínkovi: zhasni světlo a dej mi ho do pusy.”

Otec na syna: „Pavle, ukaž mi žákovskou knížku!”
„Nemám ji. Půjčil jsem ji Karlovi, chce s ní postrašit rodiče.”

„Pepíčku,” zeptá se kantor, „co je to bajka?”
„Bajka,” povídá Pepa, „je, když si třeba vyprávějí osel a vůl tak jako mi dva, pane učiteli!”

Nová paní učitelka říká své třídě: „Teď se mi pěkně představíte. Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?”
„Já jsem Prokop Buben.”
„To mě nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ.”

Ve škole mají malovat, a tak se paní učitelka ptá: „Pepíčku, tvůj tatínek je malíř pokojů, jak bys to tady vymaloval?”
Pepíček: „No tak tadyhle bych nasral hnědou, sem bych prdnul zelenou a támhle bych mrdnul modrou.”
„To snad není možné! Jak to mluvíš?!” rozčílí se učitelka. „Zavolej mi do školy tatínka.”
Další den povídá otci: „Podívejte se, já jsem se vašeho syna ptala, jak by to vymaloval a on mi řekl tohleto!”
Tatínek: „Tohleto že vám vážně řekl?” Otočí se k Pepíčkovi a povídá mu: „Ty čůráku, vždyť by to tady bylo moc tmavý.”

Paní učitelka se ptá dětí, zda vědí něco o Yettim. Přihlásí se Anička: „Yetti je celý chlupatý.”
„Správně,” pochválí ji učitelka a vyvolá dalšího.
„Yetti je strašně velikej a žije na horách.”
„Výborně, Honzo!”
Pak se hlásí Míra a odpoví, že Yettiho ještě nikdo neviděl. Nakonec úplně vzadu zvednou ruce dvě cikánky. Učitelka je ohromena, že se zase po půl roce hlásí a vyvolá je.
„My jsme si pro vás připravili rozhovor o Yettim!”
„Výborně, holky. Tak spusťte!”
„Je ti zima?”
„Je, ty krávo!”

Ve škole: „Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Nikdo, paní učitelko.”
„Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Tatínek.”
„Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří, a ne Johnny.”

Paní učitelka se ptá dětí, které zvíře se nejrychleji naučí mluvit lidskou řečí. Nikdo se nehlásí, až po chvíli Pepíček.
„No, Pepíčku, tak které zvířátko?”
„Prosím, rybičky.”
„A jak jsi na to přišel, Pepíčku?”
„Naši mají v ložnici akvárium a nedávno se z ložnice ozvalo: Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak tě prohodím akváriem!”

Děti na školním výletě spí ve společné místnosti. Učitelka udělá středem čáru.
„Nalevo spí holky, napravo kluci. A kdo překročí tuto čáru, zaplatí 10 Kč.”
Pepíček se hlásí: „A na kolik by přišla permanentka, paní učitelko?”

„Tak děti, dnes se budeme fotit,” oznamuje své třídě učitelka. „Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A až za deset roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku...”
Vtom se ze zadní lavice ozve: „A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá!”