Anekdoty a vtipy o společnosti a kultuře

V interview pro známý ženský časopis padla otázka: „Je to skutečně pravda, že říkáte všem lidem pravdu do očí?”
Iveta Bartošová, která se v předchozím rozhovoru pyšnila svou pravdomluvností, pronesla: „Všem samozřejmě ne. Chci mít také nějaké přátele!”

„Vidíš támhletoho chlapa? Vystupoval v cirkusu a říkali mu Neohrožený Pepa, protože jeho nejlepší číslo bylo strčit lvovi do tlamy ruku.”
„A jak mu říkají teď?”
„Jednoruký Pepa!”

Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”

Přijede David Copperfield na celnici a celník mu říká: „Pane Copperfield, nemůžete nám ukázat nějaké kouzlo?”
Copperfield mávne nad celníkovým šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizel. Celníci na to koukají a jeden řekne: „A to je všechno?”
„No ano!” říká Copperfield.
„Tak hele, Davide, teď koukej ty, jo? Vidíš tam venku ty tři kamiony plné lihu?”
„Vidím!”
Celník vzal do ruky papíry a razítko, třikrát jím bouchnul a povídá: „Tak a už je v nich hrášek!”

Reno Raines odjíždí na svém motocyklu do šíra.
„Zlom vaz,” přeje mu Bobby Sixkiller.
„To mi nemusíš dvakrát říkat,” odtuší psanec, „jde jen o to komu!”

Ptá se pan Hanuš souseda: „Karle, znáš nějakého hudebního skladatele Podlahu?”
„Ne,” podiví se soused. „Proč?”
„No, ten chlap musí vydělat peněz!” posteskne si Hanuš. „Lidi pořád chtějí, aby hráli něco od podlahy.”

„Tak jsem se konečně dostal do televize.”
„A jak ses tam dostal?”
„Odšrouboval jsem zadní stěnu.”

Rozhovor s Honzou Nedvědem: „Jak se vám podařilo přivést na stadiony takové množství diváků, což se nepovede ani našim nejlepším fotbalistům?”
„Taky hraju,” odpovídá známý zpěvák skromně, „jenže navíc ještě zpívám!”

Potkali se Craig David, Shaggy a Britney Spears a někdo z nich si ulevil. Craig povídá: „I'm walking a way.”
Shaggy se ohradí: „It wasn't me.”
A Britney říká: „Oops, I did it again.”

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”