Anekdoty a vtipy o společnosti a kultuře

„Pane doktore,” povídá na večírku štědrý hostitel jednomu z mnoha hostů, „vy jste prý nějaký čas pracoval v Keni. Slyšel jsem, že se tam kastrace mužů provádí pomocí dvou cihel...”
„Ano,” přisvědčí lékař. „Jedna se drží v levé ruce, druhá v pravé, muž přistoupí, cvak, a je to.”
„Propána, a nebolí to?”
„No, musíte si dávat pozor, abyste tam nenechal palec!”

„Každý umělec potřebuje k tomu, aby začal pracovat na novém díle, nějaký podnět,” prozradil mistr, jenž holdoval alkoholu. „A u mě jsou to zpravidla dluhy.”

Na první hodině tanečních tančí mládenec s krásnou dívkou a aby se odreagoval, pořád jí mačká na knoflík od podprsenky. Dívce je to divné, a tak se ho zeptá: „Prosím vás, co to děláte?”
On na to: „Já na vás zvoním.”
Partnerka říká: „A mně se zdálo, že dole někdo stojí.”

Jde James Bond pouští a potká velblouda. Ten na něj nechápavě kouká, tak se James představí: „Bond, James Bond.”
Velbloud odvětí: „Bloud, velbloud.”

Sebejistý James Bond se vrátil do Anglie, na letišti vejde do baru a sedne si vedle velmi atraktivní ženy. Rychle si ji prohlédne a tradičně se podívá na hodinky na ruce. Žena to zpozoruje a zeptá se: „Vaše přítelkyně má zpoždění?”
„Ne,” odpovídá Bond. „Agent Q mi dal tyhle nové hodinky, tak jsem je jen testoval.”
Ženu to zaujalo a ptá se: „A co je na nich tak speciálního?”
Bond vysvětluje: „Používají alfa vlny a telepaticky se mnou hovoří.”
Žena se zeptá: „A copak vám říkají?”
„Víte, říkají mi, že na sobě nemáte kalhotky...”
Žena se zachichotá a odpoví: „Pak musí být rozbité, protože já kalhotky mám!”
Bond se pousměje, poklepe na hodinky a povídá: „Hmm, to je tím časovým posunem. Jdou o hodinu napřed!”

V knihovně: „Prosím vás, kde máte nějaké knihy o sebevraždách?”
„Pátý regál zleva, střední police.”
„Ale tam není žádná kniha!”
„Vidíte, jací jsou lidi! Půjčí si a nevrátí!”

Rybaří jeden spokojený zazobanec na své jachtě a najednou vytáhne malou zlatou rybku: „Pusť mě zpět do vody, splním ti přání.”
Chlápek tak přemýšlí, že mu vlastně nic nechybí. Ale nakonec ho napadne jedna věc, tak rybku hodí do vody a povídá: „Chtěl bych vědět, co budu v příštím životě.”
„Mnó, takové přání bych ti asi neměla plnit,” zamyslí se šupinatka. „Ale dala jsem slovo, tak dobře. Budeš fotbalový rozhodčí.”
„Já a fotbalový rozhodčí?” diví se boháč. „Vždyť jsem se o fotbal nikdy nezajímal a ani pořádně neznám pravidla. Třeba vůbec nevím, co je takový ofsajd.”
Rybka na to: „Tak se to fofrem nauč, protože zítra pískáš ve Wembley!”

Na ples přišla hrozně zmalovaná dáma.
„Kdo je to?” ptá se organizátorka manžela.
„Nevím,” odvětí muž. „Já se v malířství nevyznám!”

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednou ho potkal jeden jeho známý a povídá: „Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
„Počkej chvilku,” řekl Sokrates, „než mi cokoliv řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí Zkouška tří sít.”
„Tří sít?”
„Ano, přesně tak,” pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
„Ne,” odpověděl. „Vlastně jsem to jen slyšel.”
„Dobře, takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto. Síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
„No, ne, Sokrate. Právě naopak.”
„Takže mi o něm chceš říct něco špatného. A nejsi si jist, jestli je to pravda. Ještě pořád můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Síto jménem Užitečnost. Je mi to, co mi chceš říct o mém příteli, užitečné?”
„Ne, Sokrate, moc ne.”
„Dobrá,” uzavřel Sokrates. „To, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré a dokonce ani užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Tato příhoda je také důvod, proč byl Sokrates velký filozof a všichni si ho vážili. A také to vysvětluje, proč Sokrates nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel spí se ženou.

Na ředitelství kriminální policie Zlatnické nábřeží.
„Já se na to vykašlu,” ulevil si komisař Moulin. „Jediný očitý svědek... a je slepý!”