Anekdoty a vtipy o společnosti a kultuře

„Mistrovo umění je neuvěřitelné,” rozplývá se v galerii host. „Mohl byste mi ale, prosím vás, vysvětlit, co znamená ten obraz vpravo nahoře?”
„To není obraz, pane,” odvětí průvodce. „To je ventilátor!”

Nicola Paganini prý řekl jisté primadoně, která si ho chtěla vzít: „Jo, vdát se! A moje housle pak poslouchat zadarmo, že jo?!”

„Paní Vonásková, jestlipak víte, že ten náš kluk je komponista?”
„No vidíte to, těch dětí se člověk nedohlídá. Ty naše taky ukradnou, na co přijdou.”

Klavírista se ptá po koncertě přítele: „Co říkáš na ten potlesk?”
„Senzace,” chválí ho kamarád. „Kde jsi sehnal tolik příbuzných?”

„Tak jsem ti četla nádherný milostný román, ale končí tragicky!”
„???”
„Opouští milovanou dívku a vrací se k manželce!”

„Dnes jsem prodal své poslední plátno,” oznamuje malíř.
„Ten tmavomodrý akt nebo to růžové zátiší?” zajímá se známý.
Malíř na to zdrceně: „Poslední prostěradlo!”

„Mistře, prý mě doprovodíte na klavír,” pravila operní zpěvačka.
„No dobře,” přikývl virtuos, povalil ji na klavír a pomiloval.

Potká muž cirkusáka a povídá mu: „Já skáču z dvaceti metrů na beton!”
„To není možné,” namítne cirkusák, „já vám nevěřím.”
Zavede ho do manéže, na zemi mu udělá beton a muže vznese do dvaceti metrů. Chlápek skočí a dopadne na zem. Zvedne se a potácí se. Přijde cirkusák a spokojeně říká: „To beru, vy jste to dokázal.”
„Ale já to neberu,” namítne hrdina. „Já skákal poprvé, a to je morda!”

„Slečno, promiňte, že jsem vám při tanci šlápl na nohu.”
„To nevadí, já dělám v kravíně a tam mi nějaký vůl taky vždycky šlápne na nohu!”

Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem.
„No, máš tam bubny a totemy?” táže se klasik.
„Nemám.”
„Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.”