Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Představitelé britských vojsk v Iráku dementovali zprávy, že v neděli v průběhu bojů v oblasti Basry byl zajat irácký generál.
„Nesprávně jsme uvedli jeho hodnost. Jedná se pouze o řadového důstojníka, po pravdě řečeno jde o vojína. Během dvaceti čtyř hodin jej vrátíme mamince a řekneme jí, ať si holku příště líp hlídá,” sdělil jeden z důstojníků tiskového střediska britských ozbrojených sil.

„Tatí, opravdu mi ten počítač přinesl Ježíšek?” ptá se Pepík táty.
„Ale samozřejmě, co tě to napadlo?”
„No, že celej den stojí nějakej chlápek u domovních dveří a chce třetí splátku.”

Jde Pikatchu po cestě a říká si: „Pikatchu, pikatchu...”
Zakopne o kámen a povídá: „Napitchu, dopitchi - kurňa, jak to bylo?!”

Chlápek chce spáchat sebevraždu, a tak skočí z desátého patra. Ve vzduchu počítá: „Deset, devět, osm, sedm, šest... osm, sedm, šest... Sakra, někde se mi zahákly kšandy!”

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá: „J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?”
„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,” zhodnotí ho úředník.
Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu: „A co t-tenhle?”
„Ten je za šest milionů,” oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.”
Zákazník ukazuje dál: „A ten-hle?”
Úředník vrtí hlavou a povídá: „Ten je za deset milionů.”
Pán ukáže na největší obrázek a praví: „J-já si vezmu t-tenhle.”
„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!” upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?”
Pán hrdě oznamuje: „J-já m-mám še-šedesát milionů!”
„A kde jste je vzal?” diví se úředník.
Zákazník na to: „Vy-vy-vyhrál jsem je!”
Úředník si hvízdne: „Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!”
Pán vykoktá: „M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.”

Nemocný jde na operaci, ale až po dovolené. Protože mu to nevyhovuje, ptá se lékaře: „Pane doktore, nedalo by se dříve?”
„No, kdybyste dal, tak dalo!”

Čech je na dovolené v cizině, jde kolem bazénku a najednou mu do ucha šeptne dobrá víla: „Vyslov přání a tento bazén bude plný toho, co jsi řekl.”
Čech nelení a vykřikne: „Pivo!” A bazén je po okraj plný výborné dvanáctky. Čech tam skočí a je na vrcholu blaha.
U dalšího bazénku jde Slovák. I on slyší ten hlas a vykřikne: „Borovička!” Pak už skočí do bazénku plného skvělé borovičky.
U dalšího bazénku Francouz vykřikl: „Víno!” A rubínový nápoj naplnil bazén.
O kus dál Angličan vykřikl: „Whisky!”
A u posledního bazénu to slyšel Němec, řekl si, že do bazénku skočí stylově, rozběhl se, chtěl vyskočit, ale uklouzl a poslední, co bylo slyšet, než přeletěl přes okraj bazénu, byl zoufalý výkřik: „Scheisse!”

„Tak naposledy, Pepíčku! Tohle je žlutá barva!”
„To je žlutá? Néé, to je červená.”
Prásk, prásk, křup...
„Tak se běž podívat do zrcadla, ať vidíš, jak vypadá červená!”

Je království, v něm jeden král, který má pohlednou dceru na vdávání. Hrnou se princové, nápadníci a princezna, aby si vybrala, se jde s každým projít zámeckým parkem. Ale je tu problém, ona se vždy vrátí sama, po princích ani vidu, ani slechu. To nápadníky odradí a už se nehrnou.
Král je zoufalý, a tak vyhlásí: „Dám princeznu za ženu a půl království tomu, kdo se z parku vrátí.”
Přihlásí se Honza, že to zkusí. Tak tedy jo. Procházejí se s princeznou v parku, když přijdou k jezírku s krokodýly. Princezna si sundá z prstu prsten a hodí ho tam (do jezírka). A na Honzu: „Vyndej ho!”
Honza ho vyndá, princezna potěšeně: „No vidíš, a ti blbci tam skákali...”

Koná se maškarní ples. Blondýnka se natře celá na bílo, jenom klín si nechá černý. Přijde k ní muž a ptá se, za co že jde.
Ona roztáhne nohy a říká: „Za zubní kaz!”