Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Na talíři se smaženými vodními živočichy leží stočená rybka. „Vida, tuhle ulovili zrovna, když vybírala zatáčku.”

Přijde pan Vomáčka do hospody a před všemi přítomnými nahlas prohlásí: „Ten, co mi chodí za ženou, by mi mohl objednat alespoň štamprdle!”
Vzápětí se před ním objeví plná litrová flaška s lístečkem: „Dalších sedmnáct štamprdlat Ti objednáme zítra!”

„Pane doktore, mám červený nos. Co s tím?”
„Pijete?”
„Ne!”
„Tak pijte a on vám zmodrá!”

Ptají se cestovatele: „Co uděláte, když vás uštkne had?”
„Vysaji si okamžitě ránu!”
„A když vás uštkne do zadku?”
„Poznám, jestli jste můj opravdový přítel!”

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”

Předbíhá blondýnka ve frontě na oběd a najednou ji někdo zastaví: „Kam se cpete?! Jděte na konec!”
Blondýnka na to: „To nejde, tam už někdo stojí.”

Ráno přijde náčelník do práce a jako pokaždé zakopne o práh. Rozčílí se, zavolá si strážmistra a poručí mu, aby ten práh přibil. Po chvíli slyší ťukání a říká si: „Je to dobré, už se to spravuje.”
Ťukání ovšem trvá hodinu, dvě hodiny... Náčelníkovi to nedá, otevře dveře a spatří hromadu ohnutých hřebíků a strážmistra, jak drží hřebík hlavičkou dolů a klepe na špičku. Chvíli se na něho dívá, pak se podrbe a chytí se za hlavu: „Pro Krista Pána, vždyť vy jste koupil hřebíky do stropu!”

„Pepíčku, proč se netěšíš na prázdniny?” podivuje se Anička.
Pepíček odvětí: „Maminka je učitelka a na mně se přes prázdniny trénuje, aby nezapomněla učit!”

Na policii přijde rozrušený muž: „Tchyně se pověsila!”
„A přeřezal jste okamžitě provaz?” zajímá se službu konající důstojník.
„Ne,” odpoví chlápek. „Když jsem ji našel, ještě žila!”

Na hodině se ptá paní učitelka: „Pepíčku, jak bys dokázal, že je Země kulatá?”
Pepíček udiveně odpoví: „Proč bych to měl dokazovat? Já to nikdy netvrdil!”