Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Rybaří jeden spokojený zazobanec na své jachtě a najednou vytáhne malou zlatou rybku: „Pusť mě zpět do vody, splním ti přání.”
Chlápek tak přemýšlí, že mu vlastně nic nechybí. Ale nakonec ho napadne jedna věc, tak rybku hodí do vody a povídá: „Chtěl bych vědět, co budu v příštím životě.”
„Mnó, takové přání bych ti asi neměla plnit,” zamyslí se šupinatka. „Ale dala jsem slovo, tak dobře. Budeš fotbalový rozhodčí.”
„Já a fotbalový rozhodčí?” diví se boháč. „Vždyť jsem se o fotbal nikdy nezajímal a ani pořádně neznám pravidla. Třeba vůbec nevím, co je takový ofsajd.”
Rybka na to: „Tak se to fofrem nauč, protože zítra pískáš ve Wembley!”

Potkají se dva kamarádi a první povídá: „Slyšel jsem, že ti zemřela žena. Co se jí stalo?”
„Ále,” říká druhý, „pořezala si prst a vykrvácela.”
„Vykrvácela? No tak co já vím, nevykrvácela.”
„No, nemohl jsem se dívat, jak se trápí, a tak jsem ji zastřelil.”

Kožíškovi u lékaře. Doktor bábu zevrubně prohlédne a pak ji pošle na chodbu a říká Kožíškovi: „Pane Kožíšek, tady je medicína v koncích. Vaše paní je smrtelně nemocná. Ale věděl bych o jednom prostředku, který by pomohl. Kdybyste se se svou paní třikrát denně miloval, vždycky po jídle...”
Kožíšek to odkývá a vyleze na chodbu. Žena se k němu otáčí s nadějí v očích a povídá: „Tak co? Co říkal doktor?”
A Kožíšek s takovým smutným pohledem: „Že asi umřeš.”

Policajt upozorňuje Olina, který očůrává roh hospody: „Co to tady děláte za veřejné pohoršení?”
„Jaképak pohoršení,” namítne štamgast, „já jen hostinskému vracím tu vodu, kterou mi nalil do vína!”

„Jean, poslední dobou se mi nějak nelíbíte,” znepokojeně prohlásil lord. „Nejste přetažený? Dám vám na několik dní volno.”
„Děkuji, sire, jste laskav, ale vaši nabídku nepřijmu.”
„Proč, Jean?”
„Protože kdybych měl já dávat volno vám podle toho, jak se mi nelíbíte, tak jsem vás musel z tohoto domu vyrazit hned první den, co jsem k vám nastoupil!”

Baví se dva přátelé: „Co bys dělal, kdybys načapal jiného chlapa v posteli se svou ženou?”
„Nakopu mu psa a zlámu mu tu jeho bílou hůl.”

Eskymák vyhrál v soutěži auto. Po roce se ho ptají, jak je s ním spokojený.
„Je to výborné. V kabině je teploučko, světla svítí daleko, sedadla jsou pohodlná. Jenom tažní psi se brzy unaví!”

Nová sekretářka trávila většinu času čtením časopisů nebo hraním pasiánsu a okázale ignorovala zvonící telefon. Nakonec se její šéf naštval a povídá: „Poslyšte, slečno Sklenářová, když telefon zvoní, musíte ho zvednout!”
Slečna se šéfovi podívá přímo do očí a suše odvětí: „A proč? Většinou je to stejně pro vás.”

Na faru přišel na kontrolu biskup, a tak farář schoval svou mladou služku do komory. Biskup projde celou faru a u zamčené komory zůstane stát.
„Copak je tam uvnitř?”
„Ale, jen stará rozvrzaná basa, ještě z dob, kdy jsem jako mladý hrával...”
„A víte, že já jako mladý taky hrával? Já se na tu basu mrknu.”
Když asi po půlhodině biskup vylezl z komory, usmál se na vylekaného faráře a zvedl ukazovák: „Tedy, rozvrzaná docela je, ale tak stará zas ne.”

Potká farář Aničku a ptá se jí: „Tak co, Aničko, jak se máš?”
„Celkem dobře, pane faráři,” odvětí Anička.
„A manžela už máš?”
„Ano, mám.”
„A co děti, máte?”
„No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.”
„Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu a zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás.”
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
„Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?”
„Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě.”
„A kde máš manžela?”
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu zkurvenou svíčku!”