Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: „To je nádhera! Taky tě tak těší ten západ slunce?”
„To není západ slunce,” ušklíbne se hošík, „to hoří škola!”

Uprostřed noci někdo náhle zazvoní u dveří. Manželka se vzbudí a vykřikne: „Proboha, manžel!”
Manžel se také vzbudí a vyskočí z okna...

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?”
„Ano, a co má být?”
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.”

Blondýnka si stěžuje kamarádce: „Zdá se mi, že mi byl můj manžel nevěrný!”
„Jak jsi na to přišla?” podiví se přítelkyně.
„Naše nejmladší dcera se strašně podobá sousedce!”

Povídá jeden Čech druhému: „To jste na tom finančně tak špatně, že jste nesehnal negativní lustrační osvědčení?”

Postarší dáma chodí v noci sama parkem. Uvidí ji hlídkující policajt a táže se, co tam pohledává.
„Víte, včera jsem tu byla znásilněna..., a bylo to hrozně příjemné!”

Filozofuje pan Karel U dvou soudků: „Nejdobrodružnější knihy, pánové, jsou telefonní seznam a jízdní řád.”
„Proč?” ptají se ostatní.
„No, v tom prvním je ve skutečnosti všechno někde jinde a v tom druhém všechno někdy jindy.”

Otázka pro sexuologa: „Je mi bezmála osmnáct let. Nemyslíte, že bych už měla učinit své první sexuální krůčky?”
Odpověď: „Kdepak krůčky, milá slečno. Tady je potřeba si lehnout!”

Postarší pán navštívil doktora pro preventivní prohlídku. Po důkladném vyšetření mu lékař oznamuje: „Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chcete slyšet nejdřív?”
„No, kterou si mám vybrat...” rozmýšlí pacient. „Řekněte mi tedy nejdřív tu špatnou.”
Doktor povídá: „Bohužel máte rakovinu. Od boku vám hádám tak dva roky života.”
„Cože? Rakovinu? Dva roky života? Co si počnu?” zděsí se nešťastník. „To mi tedy řekněte, jaká je ta dobrá zpráva?”
„Dobře,” praví lékař. „Ta dobrá zpráva je, že máte ještě Alzheimerovu chorobu a přibližně tak po třech měsících zapomenete na vše, co jsem vám řekl!”

Jde maminka do obchodu a povídá paní pokladní: „Proč nepočítáte?”
„Protože to umím z hlavy.”
„A proč počítáte o pět set více?”
„Protože si přivydělávám.”