Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Petr oznamuje kamarádovi, který leží ve špitále po havárii: „Mám pro tebe dvě zprávy, dobrou a špatnou.”
„Tak radši začni tou špatnou,” rozhodne se marod.
„Doktor zjistil, že máš cikánskou krev,” oznamuje mu Petr. „No a ta dobrá zpráva je, že ji máš na nárazníku svého auta.”

Chlubí se paní Kalianková: „Můj Pepa je zuřivý milenec!”
„???”
„No, když má konečně plnit alespoň jednou za měsíc manželské povinnosti, tak se mu to nepostaví a on zuří!”

Manželka volá ke stolu manžela - vegetariána: „Pojď už jíst, nebo ti zvadne oběd!”

To se takhle dva milují francouzsky a on neustále odplivuje. Jí se to už zdá divné, tak se ho ptá: „Miláčku, tobě je špatně?”
A on pohotově odpovídá: „Mně ne, ale tomu přede mnou bylo...”

„Pane doktore,” naléhá stařík, „potřebuji brýle.”
„No, vypadá to tak,” odvětí muž v bílém plášti, „tohle je totiž stánek s hranolkama!”

Muž si čte v klidu noviny, když se najednou ozvou kroky a jeho blonďatá manželka jde ze schodů, otevře venkovní dveře, přejde zahradu, odemkne poštovní schránku, zakroutí hlavou a zase jde zpět. Za pár minut se vše opakuje. Kroky na schodech, zase se objeví žena, zase vyjde, přejde zahradu, zase otevře schránku, zakroutí hlavou, vrátí se zpět do domu.
Když se to opakuje asi popáté, muž to nevydrží, zvedne oči od novin a poznamená: „Děje se něco, miláčku?”
A žena odpoví: „Ale nic, jen mi ten můj blbý počítač pořád hlásí, že mám ve schránce nějakou poštu!”

Tři fotrové vysedávají u piva v hospodě. Vesele popíjejí točenou dvanáctku a když dojde řeč na jejich potomky, jeden říká: „Chlapi, to mi nebudete věřit, ale ten můj syn, to je ale rošťák... Žena měla sraz s těma husama od ní ze školy, nebo co, a tak jsem měl synka na starosti. To jsem takhle tlačil kočárek po šmajdavý zóně a vzpomněl jsem si, že by bylo dobrý koupit nějaký jídlo, abychom večer nechcípli hlady. Tak jsem zaparkoval kočárek, a protože jsem u trafiky předtím koupil dva kartony marlborek, hodil jsem je do kočáru a šel koupit ten žvanec. Nekecám, vrátil jsem se, čumím do kočáru, kočár zeblitej až na chodník, dítě zelený jak sedma. A cigára nikde! Tak nevím, kdo ho takhle vychoval...”
A druhej na to: „To mně něco připomíná... Taky jsem byl sám doma se synem. Budou mu dva, nebo pět? Teď fakt nevím... Holku si stará vzala s sebou někam ke tchyni, k tý čarodějnici. Kluk, jako by mně z voka vypad, chce se pořád vozit v kočáru... Ten až vyroste, určitě mě rozfláká fáro, už to vidím! Už se mně to pěkně sype, no, kde jsem to ale přestal? Jo, a tak jsem s ním jel ten jeho kočárek trochu oprášit do města. Cestou jsme se stavili pro tři flašky rumu, to jsem chystal pití na večer, máma se měla do večera vrátit a já jsem chtěl jít s kámošem slavit ten jeho rozvod. Ale cestou jsem si vzpomněl na to, že nemám zaplacenou složenku, tak jsem hodil flašky do kočáru, zabrzdil jsem ho před poštou, a šel vyřídit ty hovadiny. Chlapi, no nevěřil jsem svým očím, když jsem se vrátil... Kočár převrácenej, všechno poblitý, lidi okolo čuměli jak politici. No a když jsem taky uviděl ty prázdný láhve, řeknu vám, ten kluk je po mně. Pěknej syčák to je!”
A třetí se směje: „No, když vás tak poslouchám, tak vyprávíte o těch svejch synáčcích samé hezké věci. Ale ten můj, to je ještě větší číslo! Přišel jsem takhle jednou domů z práce, utahanej jako pes, a chci se v klidu najíst. Koukám na stůl a tam seděl můj kluk a honil si ptáka. Než jsem mu stačil vynadat, že má na to ještě dost času, cáknul mně to do ksichtu a smál se: Tady máš, co ti dlužím, a teď vypadni!”

V krčmě: „Jój, ta píše, tá by člověka snáď aj roztrhla. Co do ní, strýcu, dáváte?”
„Semtex.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou?”
Odpověď: „Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky.”

Policajt klepe na dveře blondýnky a ozve se: „Kdo je tam?”
„Já,” odpoví policajt.
Blondýnka udiveně zvolá: „Jak to, že já? Vždyť já jsem přeci tady!”