Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přijde redaktorka časopisu Elle za paní Zemanovou, udělat s ní rozhovor, jak vypadá obyčejný den ženy špičkového politika. Paní Zemanová se rozvypráví: „Já vlastně žiju docela skromně a obyčejně, jako ostatní ženy. Ráno vstanu, umyju píču, uvařím manželovi a dceři snídani, umyju píču, posnídáme, já umyju píču a jdeme do školky a na nákupy. Hned jak se vrátíme, umyju píču, uvařím oběd, protože Miloš se někdy staví na oběd domů. Po obědě umyju píču, manžel si dá šlofíka, tak jen umyju píču a třeba ještě stihnu trochu uklidit, umýt znovu píču a večer jdeme s Milošem někam ven, za kulturou. Řeknu vám, někdy se vracíme tak pozdě, že už se mně ani nechce mýt píča a jdeme si lehnout.”
Redaktorka se na ni dívá trochu divně a po chvíli ticha se zeptá: „Paní Zemanová, nepřeháníte to trochu s tou hygienou?”
Miloškova manželka se rozesměje: „Ale ne, nám tu píču pořád někdo kreslí na dveře!”

Policajt zastaví auto se zjevně opilým řidičem a nařizuje mu dýchnout do balónku. Chlápek to odmítá udělat: „Jsem silný astmatik, a proto nemůžu pořádně fouknout.”
Policista tedy chce odebrat vzorek krve, ale chlapík zase nechce. Policajt: „Proč ne?”
„Protože jsem hemofilik a nepřestal bych krvácet.”
Policajta už ty výmluvy nebaví a chce, aby chlápek vylezl z auta a přešel po rovné čáře. Ale chlápek zase, že ne. Policajt se ptá: „Proč ne?”
„Protože jsem na to moc opilej!”

Jedou černovláska, zrzka a blondýnka autem po poušti. Najednou jim vyhoří motor, a tak se vydají dál pěšky. Černovláska si s sebou bere jídlo, zrzka pití a blondýna si vezme dveře. Těm dvěma to nedá a ptají se jí: „Proč s sebou taháš ty dveře?”
Blondýnka odpoví: „Abych si mohla stáhnout okýnko, až mi bude vedro!”

Telefonát: „Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějaký chovanec? No, proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji starou!”

Za totality se v jedné cele sejdou tři chlápci. První říká: „Já jsem tady proto, že jsem chodil pozdě do zaměstnání. Že prý jsem se tak snažil snížit produktivitu práce.”
Druhý na to: „To mě zavřeli, že jsem chodil do práce moc brzo. To prý dokazovalo, že jsem kapitalistický špión.”
A třetí: „Já jsem tady kvůli tomu, že jsem do práce chodil vždycky přesně na čas. Říkali, že to dokazuje, že mám americké hodinky.”

„Myslím, že si potřebuju odpočinout od práce,” svěřil se blondýnce spolupracovník.
„A jak si myslíš, že to uděláš?”
„Počkej, hned ti to ukážu,” prohlásil přesvědčeně a pověsil se za trám hlavou dolů.
Přišel šéf, vidí zaměstnance visícího ze stropu a ptá se ho, co dělá.
„Jsem žárovka,” odpověděl chlap.
„Myslím, že potřebuješ volno,” usoudil nadřízený.
Tak chlápek seskočil a odešel. Blondýna si to hned namířila za ním. Šéf se na ni zlobí: „Co to děláte? Kam jdete?!”
„Domů - nemůžu přece pracovat ve tmě!”

„A tihle lidé mi budou zakazovat trávit Kurdy plynem?” pomyslel si Saddám, když uviděl následky nočního náletu na Baghdád.

Zloděj ukradl slepici a začal ji škubat. Jde kolem polda, polekaný zloděj hodí slepici do řeky. Policajt si ale všimne peří, které mu zůstalo na rukou, a povídá: „Ukradl jsi slepici?”
„Ale ne,” brání se dareba, „ta slepice se šla koupat a požádala mě, abych jí pohlídal šaty!”

Babička přijde na návštěvu a ptá se vnučky: „Tak co, malá, jak se ti líbí tvůj nový malý bráška?”
„Ale jo, je docela fajn,” pokrčí holčička rameny, „ale je spousta věcí, které jsme potřebovali víc.”

Na policii přiběhne muž a zoufale křičí: „Zavřete mě! Zavřete mě!”
„Co blázníte, člověče?” ptá se strážník.
„Zavřete mě! Já jsem vystřelil na svou manželku! Honem! Zavřete mě!”
„A trefil jste?”
„Právě že ne!”