Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Lékař poslouchá pacienta: „To je dobře, to je dobře, to je dobře...”
„Co je dobře?”
„Že to nemám já,” říká lékař.

„Ten kožich je cítit naftalínem, dejte si ho přes noc na balkon!”
Druhý den: „Tak co zápach, zmizel?”
„Jo, ale i s kožichem!”

Jdou tři želvičky pouští. Jdou rok, dva, tři, a najednou najdou na zemi kelímek. Jedna z želviček povídá: „Nebudeme to brát, kdo by se s tím tahal.”
Jdou dál - rok, dva, tři a ten čtvrtý rok naleznou studánku. Ta jedna povídá: „Milé želvičky, ocitli jsme se v prekérní situaci. Máme vodu, ale nemáme se z čeho napít. Mám nápad. Jedna z nás dojde pro ten kelímek a potom se napijeme.”
Dlouho se žádná želvička nehlásí, až ta jedna řekne: „Já pro ten kelímek dojdu, ale vy mi slíbíte, že se do té doby, než přijdu, nenapijete.”
Želvičky jí to tedy schválily. Čekaly rok, dva, tři, čtyři a ten pátý rok už to nevydržely a napily se ze studánky. A ta želvička, co šla pro kelímek, vylezla z křoví a naštvaně řekla: „Když vám ani nemůžu věřit, tak já nikam nejdu!”

Šéf mrazivě k nové sekretářce: „Měla jste tu být v osm hodin!”
„A co se tu zajímavého dělo?”

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

„Dědo,” ptá se lékař pacienta, „jak slyšíte s tím přístrojem pro nedoslýchavé?”
„Výborně, pane doktore,” spokojeně odvětí starý pán. „Od té doby, co ho mám, jsem už třikrát měnil poslední vůli!”

Po akcičce v posteli jí on říká: „Miláčku, kdybych býval tušil, že jsi ještě panna, byl bych na tebe něžnější.”
Ona na to: „Kdybych věděla, že budeš tak rychlý, sundala bych si punčocháče!”

Jdou blondýnka, brunetka a zrzka na zkoušku IQ. První na řadě je brunetka. Pán se jí zeptá: „Paní, řekněte mi, kolik písmen T je ve slově Růžový panter?”
Bruneta odpoví, že jedno.
„Správně,” řekne pán.
Na řadu jde zrzka. Pán se jí zeptá na stejnou otázku: „Kolik písmen T je ve slově Růžový panter?”
Zrzka odpoví, že jediné.
„Zase správně,” povídá pán.
Na řadu jde blondýnka a pán se jí zeptá na tutéž otázku: „Kolik písmen T je ve slově Růžový panter?”
Blondýna počítá... Deset minut, půlhodina, hodina. Pán už je celý nervózní a netrpělivě se jí ptá: „Tak paní, jaká je vaše odpověď?”
Ona vyhrkne: „Třicet šest.”
„Jak jste na to přišla?” podiví se ten pán.
„No přece takhle,” vysměje se mu blondýna a začne si prozpěvovat: „Td - td - td td td td td - tdd...”

Ve školce si povídají tři děti o tom, jak přišli na svět.
„Mě přinesl čáp,” svěřuje se první.
„Mě zase vrána,” objasňuje tajemství svého zrození druhé.
„No, my jsme chudí,” pokrčí rameny třetí. „Náš táta si všechno musí udělat sám!”

Paní Nováková telefonuje do opravny televizí: „Před půl hodinou jsem k vám volala s tím, že mám nejasný obraz. Už nemusíte jezdit, vyčistila jsem si brýle!”