Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přijde si jednou kanibal kupovat domek. Ptá se prodávajícího: „Pane Lichnovský, kolik byste mi dal za toho pejska?”
„Ani korunu,” neváhá prodávající.
„A za vaši manželku?”
Prodávající malou chvilku váhá, ale pak řekne, že taky ne.
„A za vaše děti?”
Pan Lichnovský váhá minutu a povídá: „Ne, ne, kdybych vám je dal, manželka by mě vyhodila z domu.”
„Ale návrh bych tady měl,” řekne po chvíli s nadšením prodávající. „Co moji tchyni?”
Kanibal zhnuseně odpoví: „Ani náhodou! Nechci si kazit chuť k jídlu!”

Povídá tchyně zeťovi: „Tady máš sto tisíc korun a dělej, co umíš, ale až umřu, chci mít hrob na Veleslavíně.”
Zeť si vezme peníze a na několik dní se ztratí. Pak přijde a říká tchyni: „Dělej, co umíš, ale pohřeb je zítra.”

Učitelka se ptá: „Pepíčku, proč mi ukazuješ fotku tvého otce?”
A Pepíček na to: „Vždyť jste říkala, že byste chtěla vidět toho blbečka, co mi napsal domácí úkol.”

„To se mi zdál jednou sen,” vypráví Pepa Lojzovi. „Představ si že se mi zdálo, jak se naproti v okně objevila krásná nahá žena a lákala mě k sobě. Mé libido se vzbudilo a rostlo. Zvětšovalo se. Lezlo přes pokoj, parapet, okno, dolů po zdi, po chodníku, zase na zeď nahoru k ženě.”
„A co dál, nenapínej!” ptá se Lojza.
„No co, nic, jela tramvaj!”

„Jak se má Petr, když ho opustila manželka?”
„Jo dobrý, ale ze začátku se bál, že se vrátí!”

Přijde dědoušek k doktorovi na prohlídku a doktor se ho ptá: „Tak co? Máte pravidelnou stolici?”
„Mám, pane doktore. Každé ráno v šest.”
„Dobře, a v kolik hodin vstáváte?” ptá se doktor dál.
„No, taky pravidelně, každý den v sedum.”

„Mistře, už jste tyhle anekdoty někomu vyprávěl?”
„Ještě ne.”
„Tak mi tedy řekněte, od čeho máte ten monokl pod okem?”

„Víš, jak udržíš pitomce 24 hodin v nejistotě?”
„To nevím, jak?”
„Zítra ti to řeknu!”

„Pane doktore, můj muž když dopije kávu, sní šálek a nechá jen ucho.”
„Milá paní, to je nějaké divné, vždyť ouška jsou nejlepší!”

Pepu navštíví kolega a vidí ho, jak se učí slepecké písmo: „Nač ti to bude?”
„Abych nemusel večer svítit, když si budu chtít číst!”