Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Jean! Prší před hlavním vchodem?”
„Ano, pane.”
„Tak půjdeme vedlejším.”

Blondýnka se před odletem usadí v první třídě. Ovšem lístek má do turistické třídy, takže se ji letuška snaží dostat na správné sedadlo. Ale stále se jí to nedaří.
„Já letím do New Yorku a sedím tady a už se nehnu!” prohlašuje dokola neústupná cestující.
Okolojdoucí kapitán se k ní sehne, něco jí pošeptá a ona okamžitě pádí do druhé třídy. Letuška se zajímá, jak se mu to povedlo.
„No, řekl jsem jí, že tahle třída letí do Chicaga!”

Pozor! Od nového roku se ve slově „milovat” bude psát velké M a tvrdé Y, tedy „Mylovat”.
Odůvodnění: s malým a měkkým to jde blbě.

Churchill se na vládním večírku potká s poslankyní, která ho vyloženě nemá ráda, a ta mu povídá: „Pane premiére, kdybych já byla vaše žena, dala bych vám do čaje jed.”
„Lady,” nehnul brvou Winston, „kdybyste vy byla moje žena, s chutí bych ten čaj vypil!”

Matka přijde domů a přistihne dceru, jak se ukájí robertkem.
„Nediv se, mami,” vysvětluje dcera. „Podívej se, jak jsem škaredá, se mnou si nikdy žádný mužský nic nezačne, tak si to dělám alespoň takhle. Vždyť je to jako můj manžel.”
Pár dnů poté, byla dcera přistižena při té samé činnosti otcem a dostalo se mu stejného vysvětlení.
Když pak další den přichází matka s nákupem domů, nevěří svým očím. Manžel sedí v pokoji u televize, v jedné ruce otevřené pivo a ve druhé robertka.
„Co znamená, proboha, tohle?” táže se vyděšená žena.
„No, co?! Dali jsme si se zeťákem pivo a teď se koukáme na fotbal.”

Ptá se policajt potenciální vdovy v márnici: „Vím, že je to pro vás těžké, ale byla byste tak laskavá a mohla byste identifikovat tělo vašeho manžela? Měl nějaké zvláštní znamení?”
„Ano, koktal.”

Beznohý invalida jede na vozíku kolem obchodu s obuví a náhle ho osloví jedna paní, jestli si nechce koupit boty. Invalida si jí nevšímá a jede dál. Pak spatří strážníka a povídá mu: „Pane, víte, já jsem beznohý a támhleta paní z obuvi mi říká, jestli si nechci koupit boty. Nemohl byste s tím něco udělat?”
Strážník odpoví: „Měl jste ji nakopnout do prdele.”
Invalida naštvaně jede domů a vše vypráví ženě. Manželka mu naleje panáka a povídá: „Na, vem si panáka, ten tě postaví na nohy!”

Jde parkem chlapík s jezevčíkem, naproti se blíží chlap s bulteriérem a ten s jezevčíkem na něj volá: „Prosím vás, běžte s tím psem jinam, protože jinak bude zle!”
Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí: „Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!”
Chlapík s jezevčíkem na to: „A můj stál dvě stě tisíc!”
„Proboha, co na tom psovi stálo dvě stě tisíc?”
„No, sto tisíc krokodýl a sto tisíc plastika!”

Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA: „Tak co, hoši, co jste zjistili?”
„Nic,” odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.”
Prezident se zlobí: „Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!”

Ptá se učitelka dětí, co se všechno jí. Anička říká: „Jablíčko.”
Martinka: „Chlebíček.”
Hlásí se Pepíček. Učitelka ho vyvolá a on říká: „Světlo.”
„Ale Pepíčku, světlo se nejí.”
„Já jsem si to taky myslel, ale včera jsem slyšel, jak maminka říká tatínkovi: zhasni světlo a dej mi ho do pusy.”