Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Na exhibici nejlepších šermířů světa vystoupil nositel bronzové medaile. Vypustili mouchu a on ji kordem přesekl na dvě půlky. Pak přišel stříbrný šermíř a přesekl ji na čtvrtiny. Dav po velkých ovacích ztichl při příchodu nejlepšího šermíře, nositele zlaté medaile. Vypustili třetí mouchu, ostří jeho kordu se zalesklo v nádherném oblouku, ale moucha pokračovala v letu.
Obecenstvo ztuhlo - nejlepší šermíř světa netrefí mouchu a ještě se směje.
„Co se směješ?” vykřikl někdo. „Vždyť žije!”
„Chá!” odpověděl šermíř. „Žije, ale už nikdy nebude tatínkem!”

Přijde blonďatá puberťačka z diskotéky pozdě domů, rodiče ji seřvou a ona na obhajobu říká: „Vždyť DJ vykřikoval, že noc teprve začíná!”

Známý psychiatr je hostem u blondýnky Sáry. Rozhovor se brzy stočí na jeho povolání.
„Můžete mi říci, doktore, jak zjistíte duševní poruchu u člověka, který navenek vypadá úplně normálně?” táže se Sára.
„To je jednoduché,” odpoví psychiatr. „Položím mu nějakou velmi jednoduchou otázku, kterou normální člověk bez obtíží zodpoví. Když zaváhá, je to určitá známka duševní nerovnováhy.”
„Jakou otázku například?” zajímá se Sára.
„No, můžete se ho třeba zeptat takto: Kapitán Cook podnikl tři cesty kolem světa a při jedné z nich zemřel. Při které?”
Blondýnka přemýšlí a pak nervózně řekne: „Neměl byste jiný příklad? Víte, musím přiznat, že historie není mou silnou stránkou.”

„Že je to alkoholik jsem zjistila až při prvním polibku,” stěžuje si paní na manžela, „ale to už jsem stejně byla v jiném stavu!”

V nemocnici leží tři pacienti, přijde k nim doktor a ptá se prvního: „Prosím vás, co se vám stalo?”
„Já mám Suzuki, hasím si to takhle sto osmdesát a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a napálil jsem to do stromu.”
„A co se stalo vám?” ptá se doktor druhého.
„No já mám Hondu, hasím si to takhle dvě stě třicet a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a napálil jsem to do stromu.”
„Hm, a co vy?” ptá se třetího.
„Já mám Babetu, jedu asi čtyřicet a když kolem mě projeli tyhle dva, myslel jsem si, že stojím a sesedl jsem.”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”

Přijde babička k doktorovi a ten jí říká: „Babi, máte slabé srdíčko, musíte si oddychnout a nechodit po schodech, abyste si neublížila.”
Po určitém čase...
Doktor: „No vidíte, babičko, hned vypadáte lépe, i srdíčko je už v pořádku, po těch schodech už pomaličku chodit můžete.”
Babička: „Jej, pane doktor, jste zlatý, ani nevíte, jakou radost jste mi udělal, že už nemusím lézt po tom zábradlí.”

Dvorní kapelník jednou zastihl císaře France Josefa hrajícího na flétně a začal pochlebovat: „Škoda, že se nevěnujete muzicírování.”
Císař suše odvětil: „Proč? Jako císař se také nemám špatně...”

Soutěží spolu Američani a Rusové, kdo má rychlejší ponorky. No a samozřejmě to vyhráli pokrokoví Rusové. Později se kapitán americké ponorky ptá svého protějšku na ruské straně: „Proč ta vaše ponorka pluje pořád nahoru dolů, nahoru dolů?”
Rusák na to: „To víte, ti naši veslaři se musí taky občas nadechnout.”

Skot přistihne ve své knihovně ďábla.
„Jak jsi se sem dostal?” volá na něho.
„Komínem,” přiznává satanáš, zatímco se MacGregor hrne k telefonu.
„Stůj!” přemlouvá ho čert. „Nevolej kněze!”
„To jsem ani nechtěl,” uklidňuje ho držgrešle. „Chci jenom upozornit svého kominíka, že už tenhle měsíc nemusí chodit!”