Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Jde blondýnka po břehu řeky a na druhé straně vidí další blondýnu.
„Jak se dostanu na druhou stranu?” volá na ni.
Z druhého břehu se ozve: „Ty huso, vždyť jsi na druhé straně!”

Rodina lidojedů sedí u ohně. Otec vezme lžíci, zamíchá v kotli, ochutná a vrazí ženě facku. Ta se rozpláče, a on jí povídá: „Stará, kolikrát jsem ti říkal - než dáš maso do polívky, sundej z něj ponožky!”

Zavítá blondýnka do knihovny a povídá: „Deset deka vlašského a čtyři housky.”
„Slečno,” jemně ji upozorní knihovnice. „Tady jste v knihovně!”
Blondýnka začne šeptat: „Promiňte. Deset deka vlašského a čtyři housky.”

„Dědo, co máte radši, soulož nebo Vánoce?”
„No soulož, ale Vánoce jsou častěji.”

Paní učitelka zadala dětem úkol, aby složily nějakou básničku. Protože si však byla vědoma toho, že Pepíček je známý sprosťák, určila, že v básni musí být slova: zahrada, rýč a jáma.
„Na taková slova Pepíček určitě nic sprostého vymyslet nedokáže,” myslela si.
Druhý den ve škole je mezi jinými vyvolán též Pepíček a spustí: „Máme na zahradě jamku, a v ní taťka šuká mamku. A já stojím u rýče. Kurva! To mám rodiče!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že socialismus představuje zlatý věk?”
Odpověď: „V principu ano, ale není všechno zlato, co se třpytí.”

Přijde cikán do hospody, všichni koukají na fotbal. Cikán se zeptá hostinského: „Jak hrajou naši?”
Hostinský se na něj podívá a říká: „Vaši vůbec nehrajou!”

Otec na syna: „Pavle, ukaž mi žákovskou knížku!”
„Nemám ji. Půjčil jsem ji Karlovi, chce s ní postrašit rodiče.”

Jel takhle bagr, uklouzl po okurce a Jaroušek říká: „Tramvaj.”

„Půjdeš si ven hrát?” ptá se Pepíčka spolužák.
„Rád bych, ale nemůžu,” smutně utrousí Pepík. „Musím pomáhat tátovi s mým úkolem!”