Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Otázka na Rádio Jerevan: „Můj muž přichází každý večer opilý domů a nadává na naši vládu. Co mám dělat?”
Odpověď: „Zkuste ho napravit Marxem.”
Otázka na Rádio Jerevan: „Kterým svazkem? A kam?”
Odpověď: „-”

Angličan, Ir a Žid byli britským soudem odsouzeni k dvaceti ranám bičem. Soudce se před exekucí každého z nich zeptal, jakou mastí nebo olejem by si přál natřít záda jako ochranu.
„Prosil bych olivový olej,” řekl Angličan. Dostal olej i dvacet ran. Řval, jako by ho na nože brali.
Ir odpověděl: „Nechci nic, vašich dvacet ran mi neublíží. Pohrdám britskou justicí.” Dostal dvacet ran bičem a ani necekl.
Když se pak ptali Žida, co by si přál na záda jako ochranu před bolestí, prohlásil: „Toho Ira!”

„Pane doktore, mám neblahé tušení - moje žena každou noc ze spaní křičí: Ne, Pepo, ne!”
„A vy se jmenujete Josef?”
„Ne, já jsem Karel.”
„V tom případě, dokud bude vaše žena křičet Ne, můžete klidně spát!”

Baví se spolu dvě blondýnky, potenciální postrachy silnic: „Jak jsi dopadla u zkoušky v autoškole?”
„Blbě. Zeptali se mě, co je to mrtvý chod a já jim řekla, že Jan Sladký Kozina. Ale asi se jim to zdálo málo technické.”
„No, když už sis vzpomněla na toho Choda, měla jsi jim také říct, aby ses vytáhla, že zvolal: Logaritme, logaritme, do roka a do dna!”

Po ulici vrávorá muž, samá boule a modřina. Ochotný kolemjdoucí se nabízí: „Pojďte, odvezu vás domů.”
„Ani nápad!” zděsí se chlápek. „Odtamtud právě jdu!”

Blondýnka se na pláži rozčiluje: „Mám plnou hlavu písku!”
„Zajímavé,” dobírá si ji černovláska. „Mně se to dostalo jen do vlasů.”

Schlíplý hříšník vstoupí do pekla a užasle hledí na rozjařenou společnost u bohatě prostřeného stolu. Projde do další místnosti a tam vidí tančící nahé děvy a dvojice v nestydatém objetí. Až v poslední místnosti spatří obrovské kádě s horkou vodou a v nich vařící se hříšníky. Nechápavě se obrátí na Lucifera a žádá, ať mu ten bordel pěkně vysvětlí.
„No jo, a co s tím můžu dělat?” bezradně rozhazuje rukama pán pekel. „Ti v kádích, to jsou křesťani. A oni to takhle celý život chtěli!”

Ve tři hodiny v noci se manželka potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila devatenáctipalcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas bude věnovat jejich lásce. Do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny...

To takhle na pláži vyleze chlápek z moře, péro až ke kolenům. Když zjistí, že se na něj všichni zkoumavě dívají, jen odvětí: „No co, ve vodě se každýmu trochu zcvrkne...”

„Kde jsi tak dlouho?” vyčítá mladík dívce, která přišla pozdě na rande. „Čekám tady na tebe jako idiot!”
„A to jsi nemohl čekat jako normální člověk?” odvětí dívka.