Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Popelka drží v ruce tři oříšky. Rozlouskne první - a nic. Rozlouskne druhý - zase nic. Rozlouskne třetí, z něj vyleze červ a říká: „Trapas, co?”

Přijde chlápek do zveráku: „Chtěl bych si koupit nějakého papouška!”
„Prosím,” ukazuje prodavač na klec, „zrovna tady máme tenhle krásný exemplář, nádherně zpívá.”
„No dobrá, ale jak dlouho se vaří?”

Homoušek se ráno vzbudí, odhrne deku a kouká svému teplému bratrovi na přirození.
„Co to děláš?” zlobí se brácha.
Vejral odvětí: „Ale, chtěl jsem prát, tak koukám, jaké bude počasí.”
„Na co že koukáš?”
„Jaké bude počasí,” opakuje zvědavec. „Ty ho totiž máš jako barometr. Když leží nalevo, bude pršet. Když napravo, bude svítit sluníčko a můžu prát a věšet.”
„No a co, když mi ukazuje vzhůru?”
„Ale božíčku, tak se na to prádlo taky můžu vykašlat!”

„Co je to tam za šum v posledních lavicích?!” zlobí se učitelka.
Zezadu se ozve: „To si Kamil otevřel atlas na stránce s Niagarskými vodopády!”

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá: „Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!”
Státník je potěšen, jak jej tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod. Stoupne si k pisoáru a vedle něj čurá malý chlapeček, divně se na něj podívá a říká: „Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba...”

„Frantíku,” zlobí se na chlapce matka, „co jsi udělal s tou novou košilí, že je plná děr?!”
„Hráli jsme si na obchod a já jsem byl ementál!”

Holič holí zákazníka. Myslí stále na své záležitosti a několikrát ho řízne.
„Mohl byste mi také půjčit břitvu?” ptá se zákazník.
„Proč, prosím vás?” zajímá se holič.
A zákazník vysvětluje: „Abych se mohl bránit.”

Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž.
„Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit jí savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a při tom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že bude všechno vnímat a slyšet. Po dvaceti letech se může stát, že se na chvilku probere, otevře oči, pozná vás, usměje se a znovu upadne do kómatu na dalších dvacet let.”
Doktor chvíli pozoruje mladého muže, jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy. Potom ho kamarádsky poplácá po zádech a říká: „Nebojte se! To byl jen žert. Nepřežila to...”

Velice proslulý pražský psychiatr si dal na dveře cedulku: „Vstupte v každém případě! Máte-li nějakou starost nebo problém, poradím vám za pět set korun. Nemáte-li žádný problém, dám vám tisíc korun, když mi povíte, jak to děláte!”

Potkali se dva: „Kam jdeš s tím psem?”
„K hodináři.”
„Co má společného pes s hodinářem?”
„Zůstává mi každých pět minut stát!”