Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Eman utrpěl na stavbě těžkou nehodu, při které přišel o obě uši. Když se má vrátit z nemocnice, mistr všechny svolá a upozorňuje zejména Karla, bývalého policajta, ale i ostatní, aby byli na Emana hodní, že to těžce nese, tak aby mu to nepřipomínali.
Marod je první den zase v práci, dělají s Karlem a ten neví, na co by zavedl řeč, aby kolegovi zvednul náladu. Nakonec povídá: „Koukám, že se ti zlepšil zrak, co?”
„Jo? Proč myslíš?”
„No, že už nenosíš brýle!”

Děda je s babkou na procházce v lese a musí si odskočit. Když dlouho nejde, babka na něj volá: „Co tam děláš, dědku? Ty tam snad po sobě hledáš to hovno!”
„Ale ne, to už jsem měl dvakrát v ruce. Brejle nemůžu najít!”

Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem.
„No, máš tam bubny a totemy?” táže se klasik.
„Nemám.”
„Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.”

Přijde pan Kalianko k lékaři, že někde chytil divnou chorobu a neví, jak je to možné. Lékař konstatuje: „To bude problém, záleží, zda jste to chytil přenosem vzduchem nebo od nějaké povětrné ženštiny.”
„Víte co, pane doktore, myslete si, že to bylo vzduchem a lečte mne, jako by to bylo od povětrné ženštiny!”

Potkají se na hranici český a polský pes. Český povídá: „Kam jdeš?”
Polský na to: „Jdu se k vám nažrat, a ty?”
Český: „Jdu si k vám zaštěkat!”

Na světovém sexuologickém kongresu se sešli vyhlášení odborníci z celého světa. Jeden z nich právě přednáší poznatky z experimentu, který měl dokázat, který pud je prvotní - zda potřeba utišit hlad, nebo ukojit sex: „Exempláři dogy jsme dva týdny odepřeli žrádlo. Poté jsme do jednohu rohu klece dali misku s potravou a do druhého fenu. Pes dal přednost žrádlu, až posléze zamířil k feně. Uvedený pokus jsme zopakovali několikrát a vždy jsme dali potravu do jiného koutu klece. Ukázalo se, že u psa vždy dominovala potřeba uspokojit hlad, potřeby rozmnožování se ukázaly být až jako druhořadé.”
V tu chvíli vystřelila v poslední řadě auditoria ženská ruka: „Nic proti vám, pane kolego, ale zkusili jste vyměnit fenu?”

Stěžuje si napadený kolemjdoucí majiteli psa: „Pane, váš jezevčík mě kousl do nohy!”
„A co má být?” odvětí pejskař s klidem. „Chcete snad, aby vás tak malej pes kousl do oka?”

„Pane vrchní,” ukazuje host, „tady v jídelním lístku máte chybu - píšete víno ročník 1946 a podle mého ten letopočet měl být napsán u toho kuřete, co jste mi před chvílí přinesl!”

Jeden prozíravý trosečník se zachránil s plnou bednou whisky. To se mu to potom trosečničilo! Když ho po delším čase objevil zaoceánský parník a zachránci vystoupili na břeh, ptali se ho: „Proč jste o sobě neposlal žádnou zprávu, když tu máte kolem sebe tolik prázdných lahví?”
„To bylo těžké,” povídá trosečník. „Všechny ty láhve byly nejdřív plné a nemělo cenu je vypouštět na moře, protože by šly ke dnu.”
„To je jasné, ale potom, byly prázdné!”
„Ano,” přikývl trosečník, „ale já neměl, čím bych je zazátkoval, protože jsem tu neměl vývrtku, a tak jsem namačkal všechny zátky prstem dovnitř.”

Paní učitelka ve druhé třídě na základní škole povídá: „Děti, kdo z vás mi řekne, co hezkého dělal včera po škole?”
Přihlásí se Pepíček: „Včera jsem si hrál s Aničkou na písečku.”
„Výborně, Pepíčku,” chválí ho kantorka. „Jestli napíšeš na tabuli správně slovo PÍSEK, tak ode mě dostaneš koláček a můžeš ho hned sníst.”
Pepíček uspěl a už dlabe koláček. Přihlásí se Anička: „Včera jsem si hrála s Pepíčkem na písečku.”
Učitelka na to: „No krása, Aničko. Jestli napíšeš správně na tabuli slovo HRA, i ty dostaneš koláček.”
Anička napsala a dostala koláček. Ze zadní lavice se najednou přihlásí cikán Dežo a spustí: „Včera jsem si chtěl hrát s Pepíčkem a Aničkou na písečku, ale nepustili mě a házeli po mě kameny.”
„No to je smutné, Dežko,” uzná učitelka. „Ale ty máš taky šanci získat koláček, pokud správně napíšeš na tabuli větu TO JE DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE!”