Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Měla jste s panem Vodičkou hlubší známost?”
„Kdepak, s jeho pěti centimetry se hluboko nedostal!”

Paní učitelka se ptá: „Pepíčku, kde máš žákovskou?”
„Náš pes mi ji snědl.”
„Nelži, psi papír nejedí!”
„Ale když musel, tak ji žral!”

„Pane doktore, syn mi onemocněl,” volá na středisko tatínek.
„Jaké má příznaky?”
„Zítra ve škole písemku z matematiky.”

Paní volá na sousedku: „Dobrý den, tak jak se vám včera vydařila ta bramborová kaše ze sáčku?”
„Výborně, manžel s ní slepil dva hrnce a dnes se chystá opravit vázu.”

„Dobrý den, pane profesore.”
„Dobrý den, vážený pane profesore.”
„Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana.”
„Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?”
„Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo Obávám se, že vaše věta není úplně přesná..., říkal Hovno..., pane profesore.”

„Tvoje žena se hodně ráda směje, že?” povídá jeden muž druhému.
„Jak to víš?”
„Když jsem jí posledně vyprávěl vtip, smála se tak, že málem vypadla z postele!”

Čte matka inzerát v novinách: „Jsem svobodný, mám auto, vilu s bazénem a dvacetileté úspory. Hledám mladou dívku za účelem seznámení.”
Ihned zavolá dceru, přečte jí znovu inzerát a po vzájemné domluvě ji vyšle k onomu mládenci. Po týdnu dcera přijede domů, matka se hned ptá, jaké to bylo.
„Mami, ta vila s bazénem je prostě pohádková, auto je kouzelný a on je fešák!”
Matka je zvědavostí bez sebe: „A co ty dvacetileté úspory?”
„No, mami, ještě teď mi tečou po nohách!”

Proslulý československý ortopéd primář Sova požádal sestru, o které doktor Štrosmajer prohlásil, že kdyby blbost nadnášela, vznášela by se jako holubička, aby vzala pacientovi na třináctce krev. Holubička Janžurová se vrátila asi tak za půl hodiny a pravila: „Šéfe, asi se budete zlobit, ale víc jak šest litrů jsem z něho nedostala.”

Mladík jde na letní brigádu a protože nic neumí, dají ho alespoň pást ovce, protože se domnívají, že na tom nejde nic zkazit. Ráno vyžene, večer zažene, takže ráno dostane dvacet ovcí a večer po návratu je počítají, počet souhlasí.
„A co těch deset zajíců?” ptá se předseda.
„Jací zajíci?”
„No ti malí, ušatí.”
„Proboha, a ty potvory mi daly nejvíc zabrat - ne a ne je dostat dohromady!”

Přijde muž domů a ptá se ženy: „Máme něco k večeři?”
„Ne, nic.”
„Tak si něco udělám,” řekl a vyskočil z okna.